6 C 174/2021-41 — Okresní soud v Příbrami

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 2. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 2. 6. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi si žalovaný u žalobce objednal předvedení zemědělského stroje, toto mu bylo provedeno a následně vyúčtováno fakturou na částku 54 819,05 Kč, splatnou dne 4. 12. 2020. Žalovaný svůj dluh výslovně uznal dne 23. 2. 2021 a na svůj dluh po výzvách žalobce částečně plnil, a to ve výši 4 819,05 Kč, neuhrazena tak zůstává 50 000 Kč. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu, který ani poté na svůj dluh ničeho dalšího neuhradil. Zároveň žalobce uplatnila tak nárok na zákonný úrok z prodlení a nárok na částku ve výši 1 200 Kč v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy tato částka představuje minimální náklady spojené s uplatněním pohledávky. 3. Podáním ze dne 7. 9. 2021 vzal žalobce částečně žalobu zpět, a to co do částky 20 000 Kč vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci po podání žaloby dne 6. 9. 2021 uhradil částku ve výši 20 000 Kč. K úhradě tak zbývá částka ve výši 30 000 Kč, částku ve výši 1 200 Kč jako minimální náklady spojené s uplatněním pohledávky (celkem tedy ve výši 31 200 Kč), žalobce nadále trval i na uhrazení příslušenství pohledávky a náhrady nákladů řízení a soudu navrhl, aby soud řízení v rozsahu zpětvzetí, tedy pro částku 20 000 Kč, zastavil. 4. Dle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na uvedené zákonné ustanovení, rozhodl zdejší soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. 5. Vzhledem k tomu, že žalovaný po podání žaloby žalobci částečně plnil na svůj dluh, dospěl soud k názoru, že žalovaný uznává celý nárok žalobce. 6. Podle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. 7. Podle ustanovení § 157 odst. 3 o. s. ř. uvede soud v odůvodnění rozsudku pro uznání pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný nárok žalobce uznal, jsou splněny podmínky § 153a odst. 1 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud na základě tohoto uznání rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 z. ř. s.), b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srovnej Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6). 9. Posuzovanou věc soud posoudil dle právní úpravy účinné v době vzniku závazkového vztahu tj. podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to dle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku, neboť z částečného plnění a okolností lze dovodit, že žalovaný uznává i zbytek dluhu. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl [název soudu] ve věci sp. zn. [spisová značka]. 10. Uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání (§ 153a odst. 1 věta prvá o. s. ř.). S odkazem na toto zákonné ustanovení soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. l za použití ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 456 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za výzvu k plnění dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a z částky 3 100 Kč za částečné zpětvzetí dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle ustanovení 13 odst. 3 a. t. a dále náhrada za 21% DPH ve výši 2 856 Kč (ze součtu odměny advokáta a režijních paušálů). Soud při určení výše nákladů řízení vycházel z příslušných ustanovení zákona. Lhůta k plnění byla podle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní, s povinností plnit k rukám advokáta (ustanovení § 149 odst. l o. s. ř.). 12. Další částečné zpětvzetí žalobce učinil až po vyhlášení rozsudku, tudíž k tomuto soud přihlédne v dalším rozhodnutí.