6 C 22/2021-36 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka]. Podle tvrzení žalobce bylo usnesením [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], konstatováno, že žalovaný v rámci [právnická osoba], zřídil bankovní účet č. [bankovní účet], kdy byl jediným disponentem tohoto bankovního účtu. Dále bylo usnesením policejního orgánu prokázáno z výpisu poskytnutého z předmětného bankovního účtu, že na tento došlo k připsání finanční částky ve výši [částka]. Z popisu transakcí je zřejmé že se jednalo o částku ve výši [částka] zaslanou žalobcem jako plnění ke [příjmení] půjčce [číslo] která byla dle usnesení policejního orgánu uzavřena podvodně ze strany neznámého pachatele. Z uvedeného usnesení jednoznačně vyplývá a je zde i výpovědí žalovaného podloženo, že žalovaný sám bankovní účet u [právnická osoba], založil a byl jeho jediným disponentem. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však na svůj dluh ničeho neplnil. 2. V dané věci soud použil ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., ze kterého vyplývá, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není odvolání přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. 3. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Účastníci byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, a proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, usnesení [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a předžalobní výzvy k plnění včetně doručenky zjistil soud následující skutkový stav věci. Žalovaný v rámci [právnická osoba], zřídil bankovní účet, kdy byl jediným disponentem tohoto bankovního účtu. Dále bylo prokázáno, že na tento došlo k připsání finanční částky ve výši [částka], kdy se jednalo o částku zaslanou žalobcem jako plnění ke [příjmení] půjčce [číslo] která byla dle usnesení policejního orgánu uzavřena podvodně ze strany neznámého pachatele. Žalovaný ani přes výzvu žalobci ničeho neuhradil. Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovaného k zaplacení dluhu, a to dopisem ze dne [datum] odeslaným žalovanému na adresu dle smlouvy [adresa]. 5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2991 odst. 1 odst. o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Na základě výše uvedených ustanovení soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když má za prokázané, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši [částka], které je povinen ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. vrátit. 7. Podle § 142/1 o. s. ř. a ustanovení § 151/3 o. s. ř. soud přiznal úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka], sestávající se ze dvou paušálních náhrad ve výši [částka] za podání žaloby a za předžalobní výzvu dle § 1, § 2/1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka].