7 C 117/2021-30 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českých Budějovicích domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 548 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná opakovaně cestovala dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, a to [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], a uzavřela tak s ním smlouvy o přepravě osob, kdy při provádění přepravní kontroly se žalovaná opakovaně neprokázala platným jízdným dokladem, a neuhradila tak stanovené jízdné, a to dne 6. 4. 2018, dne 22. 5. 2018 a dne 13. 6. 2018. Jelikož pak žalovaná porušila svou povinnost cestujícího, vznikla jí dle smluvních přepravních podmínek povinnost uhradit právnímu předchůdci žalobkyně přirážku k jízdnému tj. smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Splatnost jednotlivých pohledávek pak nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalované bylo právo na zaplacení uplatněno. Žalovanou částku tak představuje třikrát smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč, tj. celkem 4 500 Kč a třikrát jízdné ve výši 16 Kč, tj. celkem 48 Kč. Dne 29. 10. 2018 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované dne předžalobní výzvu, avšak žalovaná ani poté na svůj dluh ničeho neuhradila. Zároveň žalobkyně uplatnila také nárok na zákonný úrok z prodlení. 2. V dané věci soud použil ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., ze kterého vyplývá, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není odvolání přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. 3. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušen. Účastníci byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, a proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyslovil svou místní nepříslušnost. Citované unesení nabylo právní moci dne 26. 5. 2021 Okresní soud v Českých Budějovicích po právní moci citovaného usnesení postoupil spis Okresnímu soudu v Příbrami jako soudu místně příslušnému. 5. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 6. 4. 2018 vyplývá, že žalovaná cestovala dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným právním předchůdcem žalobkyně dne 6. 4. 2018, kdy se na výzvu neprokázala jízdním dokladem, čímž jí vznikla povinnost uhradit právnímu předchůdci žalobkyně jízdné ve výši 16 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 22. 5. 2018 vyplývá, že žalovaná cestovala dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným právním předchůdcem žalobkyně dne 22. 5. 2018, kdy se na výzvu neprokázala jízdním dokladem, čímž jí vznikla povinnost uhradit právnímu předchůdci žalobkyně jízdné ve výši 16 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 13. 6. 2018 vyplývá, že žalovaná cestovala dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným právním předchůdcem žalobkyně téhož dne, kdy se na výzvu neprokázala jízdním dokladem, čímž jí vznikla povinnost uhradit právnímu předchůdci žalobkyně jízdné ve výši 16 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne 29. 10. 2018 byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalované byla rovněž zaslána předžalobní výzva, kterou byla žalovaná v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. vyzvána k zaplacení dlužné částky. 6. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná, neboť tvrzení v ní uvedená byla prokázána listinnými důkazy předloženými žalobkyní. Žalovaná zůstala ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřila a žalobní tvrzení tak nijak nebyla zpochybněna. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smluv o přepravě celkem částku ve výši 4 548 Kč včetně příslušenství, sestávající z třikrát jízdného ve výši 16 Kč, to je celkem ve výši 48 Kč, a tří smluvních pokut ve výši 1 500 Kč, to je celkem ve výši 4 500 Kč, přiznané dle smluvních přepravních podmínek a ustanovení § 2048 občanského zákoníku tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla podle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. 7. S ohledem na skutečnost, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do splatnosti, dostala se s placením dluhu do prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“), dále ze zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a z vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., přepravní řád. Dle ustanovení § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. l za použití ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč, tedy ve výši jak žalobkyně požadovala. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 100 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč.