7 C 165/2021-54 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se svým návrhem podaným ke zdejšímu soudu domáhala proti žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba] (dříve také [právnická osoba]) a žalovanou byla dne 28. 1. 2005 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] Smluvní stranou na straně věřitele se následně od 30. 9. 2010 stal právní předchůdce žalobkyně, a to společnost [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba], a to na základě vkladu části podniku společnosti [právnická osoba], s účinností k 9. 9. 2010 do společnosti [právnická osoba], která následně zanikla vnitrostátní fúzí sloučením právě se společností [právnická osoba] s účinností k 30. 9. 2010. Na základě citované smlouvy o úvěru byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 698 Kč, kdy úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově převodem z banky na běžný účet sjednaný ve smlouvě. Žalovaná se zavázala hradit z poskytnutého úvěru úroky se sjednanou úrokovou sazbou 11,00 % ročně. Dále se zavázala platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a případné další poplatky, např. za upomínání. Žalovaná byla povinna splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši. Vedle těchto splátek úvěru byla žalovaná povinna hradit měsíčně i sjednané poplatky. Splátky úvěru včetně úroků a poplatky byla žalovaná povinna splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaná porušila své závazky ze smlouvy, byla opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. Právní předchůdce žalobkyně tak využil svého práva a dopisem ze dne 23. 12 2008 ukončil poskytování úvěru a úvěr zesplatnil ke dni 23. 12. 2008. Právní předchůdce rovněž v souladu s úvěrovou smlouvou uplatnil právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Pohledávka ze strany žalované uhrazena nebyla. Na žalobkyni pak přešla pohledávka v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek. Přestože byla žalovaná opakovaně upomínána, dlužnou částku neuhradila. 2. V dané věci soud použil ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., ze kterého vyplývá, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není odvolání přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. 3. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. 4. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila, žalobkyně omluvila svou účast podáním ze dne 21. 9. 2021, soudu doručeno dne 23. 9. 2021, soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně a žalované. 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 1. 2005 [číslo] odstoupení od smlouvy ze dne 23. 12. 2008, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 s účinností ke dni 21. 6. 2019, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 7. 2019 včetně poštovního podacího lístku, předžalobní výzvy ze dne 6. 11. 2021 včetně poštovního podacího lístku soud zjistil následující skutkový stav věci. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky. Žalovaná byla podle smlouvy povinna hradit i dohodnutý úrok z úvěru a sjednané poplatky. Dlužná částka nebyla žalovanou řádně splácena a banka pak využila svého práva a ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 23. 12. 2008 a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky společně se smluvní pokutou. Aktivní legitimace žalobkyně v této věci pak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek s tím, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky. 6. Spor mezi účastníky řízení posoudil soud v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle právní úpravy účinné v době vzniku závazkového vztahu. Pokud jde tedy o předmětný smluvní vztah účastníků, postupoval soud podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, za subsidiárního použití jednak zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, a dále zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 31. 12. 2013. 7. Podle § 497 obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého závazku nebo jeho části a není-li smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nesplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak předpisy práva občanského. 9. Podle § 517 odstavce 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 10. Postoupení pohledávky bylo posouzeno soudem v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle právní úpravy účinné v době vzniku závazkového vztahu. Podle ustanovení § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 11. Jelikož žalobkyně předložila listiny o vzniku závazku, jakožto i listiny osvědčující její aktivní legitimaci a o správnosti a pravosti označených listin nezjistil soud žádné zpochybňující skutečnosti, a jelikož ani žalovaná svou pasivitou právo žalobkyně na požadované plnění nijak nezpochybnila, postačilo soudu pro závěr, že žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni, respektive vůči jejímu právnímu předchůdci, nesplnila, tvrzení žalobkyně. Soud proto o právu žalobkyně nepochyboval. Žalovaná nesplnila podmínky z uzavřené smlouvy, neboť neuhradila žalobkyni poskytnuté finanční prostředky se sjednanými úroky, poplatky, smluvní pokutou a dále se zákonným úrokem z prodlení (když u zákonného úroku z prodlení soud vycházel z nároku uplatněného žalobkyní s tím, že u zákonného úroku z prodlení je stanovena roční výše z prodlení pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení a zůstává po celou dobu stejná, avšak žalobkyně požadovala zákonné úroky z prodlení v nižší úrokové sazbě), soud proto tuto povinnost uložil žalované tak, jak je vy výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Lhůta k zaplacení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.). 12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3x 200 Kč podle § 14b odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (představující převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé), dále z 3x režijního paušálu po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (představující převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé) a také z DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř., ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), což je 189 Kč Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.). 13. Soud pak v této souvislosti pouze dodává, že na danou věc při posuzování práva na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšné žalobkyně aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to na základě toho, že obdobné žaloby jsou stejnou žalobkyní ke zdejšímu soudu podávány na ustáleném vzoru opakovaně, a to ve skutkově i právně obdobných věcech.