7 C 168/2021-42 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 7 104 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalované spotřebitelský úvěr 3 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Žalovanou částku představuje neuhrazená jistina 3 000 Kč, smluvní pokuta 900 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru 3 204 Kč. 2. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast písemně omluvila. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně i žalované. 3. Podáním ze dne 20. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do výše 6 704 Kč s odůvodněním, že žalovaná uvedenou částku žalobkyni uhradila. Soud proto v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. výrokem I. řízení částečně zastavil. 4. Soud z provedených důkazů, a to potvrzení o platbě, předsmluvních informací, smlouvy o spotřebitelském úvěru, upomínky, poslední upomínky, předžalobní výzvy, podacích lístků a výpisu z OR žalobkyně zjistil následující skutkový stav věci. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 18. 5. 2021 prostředky komunikace na dálku žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 3 000 Kč Smluvní strany si ujednaly úrok 39 % ročně. Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru 3 204 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut bezhotovostně převodem na její bankovní účet dne 18. 5. 2021. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni úvěr do 30 dnů, tj. do 20. 6. 2021, kdy se stal dluh splatný. Smluvní strany si dále sjednaly, že v případě prodlení žalované tato uhradí žalobkyni poplatek 450 Kč za 1. upomínku, poplatek 650 Kč za 2. upomínku a poplatek 1 500 Kč za náklady spojené s předáním a úhradou ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury. V daném případě žalobkyně požaduje částku 2 600 Kč jako náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalovaná se dále zavázala v případě porušení povinnosti uhradit smluvní pokutu ve výši 15 % z jistiny poskytnutého úvěru za každé porušení povinnosti, kdy žalobkyni vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 900 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva dne 28. 7. 2021, kterou byla žalovaná v souladu s § 142a o. s. ř. vyzvána k zaplacení dlužné částky. Žalovaná žalobkyni po podání žaloby uhradila 6 704 Kč. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti). 6. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že co se týká nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, pak tyto žalobkyni nelze přiznat, neboť dle názoru soudu se jedná o zcela nepřiměřené ujednání a v rozporu s dobrými mravy, kdy za přiměřené považuje soud náklady ve výši 450 Kč za první upomínku a ve výši 650 Kč za druhou upomínku. 7. Co se týká smluvní pokuty ve výši 900 Kč (tj. 30 % jistiny úvěru), tuto lze považovat za přiměřenou a zcela souladnou s dostupnou judikaturou Nejvyššího soudu ČR, a tedy za platně sjednanou. 8. Dále soud shledal ustanovení o poplatku za poskytnutí úvěru (smluvním úroku) za neplatné ujednání, když v předmětné smlouvě dohodnutý smluvní úrok ve výši 106,8 % jistiny považuje soud za nepřiměřeně vysoký a v rozporu s dobrými mravy. V tomto duchu soud respektuje judikaturu Nejvyššího soudu ČR i judikaturu Krajského soudu v Praze. V této souvislosti soud odkazuje na směrnici Rady ES č. 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a dále např. na nález [anonymizována dvě slova] pod č. [ústavní nález] ze dne [datum]. Poplatek za poskytnutí úvěru v předmětné smlouvě nebyl nijak definován, není zřejmé, z čeho se skládá a jak je určen a za co má být žalobkyni vyplacen. Vzhledem k tomu, že výše poplatku (úrokové sazby) představuje v daném případě 106,8 % z půjčené jistiny, postupoval soud přiměřeně vzhledem k úrokovým sazbám bank v době uzavření smluv o úvěru, a to i s ohledem na rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] Sb., podle něhož nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a tedy v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud přitom dovodil, že pokud jsou sjednány úroky ve výši 60% ročně, jde o úroky sjednané v nepřiměřené výši, odporující dobrým mravům. S ohledem na uvedené je sjednaná výše poplatku za poskytnutí úvěru dle názoru soudu jednoznačně sjednaná v rozporu s dobrými mravy. V daném případě lze dokonce hovořit již o lichvě. K absolutní neplatnosti ustanovení o poplatku za poskytnutí úvěru musí přitom soud přihlížet z úřední povinnosti. 9. V daném případě dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované na její účet poskytnuta částka 3 000 Kč. Žalobkyně tak má nárok na vrácení uvedené jistiny včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 900 Kč, celkem tedy 5 000 Kč. Ve zbytku, tedy co do požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč považuje soud žalobu za nedůvodnou. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni na uvedenou pohledávku dosud zaplatila 6 704 Kč, tedy více, než by činil oprávněný nárok, byla žaloba ve zbývající části zamítnuta. 10. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.