11 C 140/2021-71 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 449 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 70 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 84 měsíčních splátkách po 1 206 Kč. Úroková sazba byla sjednána 11,20 %, přičemž celková částka k úhradě činila 101 304 Kč. Žalovaný se dále zavázal hradit měsíční pojistné 84 Kč spolu s měsíčními splátkami. Žalovaný uhradil na splátkách celkem částku 36 770 Kč. Žalovaný však neplnil své povinnosti vyplývající ze smlouvy, když nehradil jednotlivé splátky úvěru, proto žalobkyně odstoupila od smlouvy, v důsledku čehož se stal celý úvěr splatný. Celkový dluh žalovaného 49 449 Kč představuje dlužnou jistinu 43 240 Kč, dlužné běžné úroky vyčíslené ke dni odstoupení od smlouvy 4 709 Kč a poplatek za ukončení smlouvy 1 500 Kč. Žalovaný na dlužnou částku žalobkyni dosud ničeho neuhradil. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na úrok z částky 43 240 Kč od 15. 2. 2021 do zaplacení. 2. Soud ve věci rozhodl platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto jej usnesením zrušil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl zdejší soud ve věci bez nařízení jednání. 3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 19. 2. 2019 prostředky komunikace na dálku se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 70 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 1 206 Kč. Dále bylo dle smlouvy sjednáno pojistné ve výši 84 Kč měsíčně, přičemž měsíční splátka včetně platby pojistného činila 1 290 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána 11,20 %. Celková částka splatná žalovaným při řádném splácení bez platby pojistného činila 101 304 Kč. Dle potvrzení o platbě byl úvěr žalovanému poskytnut převodem na bankovní účet dne 19. 2. 2019. Dopisem ze dne 2. 2. 2021 žalobkyně odstoupila od smlouvy z důvodu porušení povinností ze strany žalovaného, který úvěr nesplácel řádně, přičemž byl v prodlení s úhradou splátek. Tímto dopisem žalobkyně současně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky a oznámila mu zánik pojištění. Dle přehledu plateb žalovaný uhradil žalobkyni částku 36 770 Kč, přičemž dlužná částka činila ke dni 6. 5. 2021 částku 49 449 Kč představující dlužnou jistinu 43 240 Kč, dlužný úrok 4 709 Kč a náhradu nákladů 1 500 Kč. Dle zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného činil měsíční příjem žalovaného částku 31 554 Kč (mzda) a měsíční výdaje představovala hypotéka 8 549 Kč a splátky dalších úvěrů 7 969 Kč. Příjmy žalovaného byly ověřeny výpisem z jeho účtu. Žalovanému byla dle výzvy a poštovního podacího archu zaslána předžalobní výzva ze dne 3. 5. 2021, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. 4. S ohledem na datum sjednání úvěru vycházel soud při právním posouzení věci ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. 5. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť ji uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti). 7. Dle § 1820 a násl. občanského zákoníku lze úvěrovou smlouvu uzavřít i prostředky komunikace na dálku. 8. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 9. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalobkyně žalovanému dle předložených listinných důkazů poskytla spotřebitelský úvěr 70 000 Kč na účet žalovaného. Žalovaný se naproti tomu dle smlouvy zavázal úvěr splatit, avšak porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy, když nehradil sjednané splátky řádně a včas, v důsledku čehož došlo k odstoupení žalobkyně od smlouvy o úvěru a celý úvěr se dle smlouvy stal splatným. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřil, a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna. 10. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru částku 49 449 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 43 240 Kč (tj. z dlužné jistiny) od 15. 2. 2021 (tj. ode dne následujícího po splatnosti celého úvěru) do zaplacení. 11. Sjednané úroky 11,20 % ročně považuje soud za zcela přiměřené a v souladu s dostupnou judikaturou Nejvyššího soudu ČR, a tedy za platně sjednané, stejně tak poplatek za ukončení smlouvy 1 500 Kč. Soud žalobkyni dále přiznal nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky ode dne splatnosti celého úvěru, když žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Současně žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala, že dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 815 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 3 100 Kč, tj. 9 300 Kč, tří režijních paušálů po 300 Kč, tj. 900 Kč, náhrady 21 % DPH počítané z částky 10 200 Kč, tj. ve výši 2 142 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 2 473 Kč. 13. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.