11 C 27/2022-34 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”), obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené přepravní smlouvy. Žalovanou částku představuje neuhrazené jízdné 30 Kč a smluvní pokuta 1 500 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení od 7. 9. 2021 do zaplacení. 3. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto jej usnesením zrušil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaný cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným žalobkyní ([dopravní prostředek] [anonymizována tři slova]) dne 6. 9. 2021, kdy se na výzvu neprokázal žádným jízdním dokladem, čímž mu vznikla povinnost uhradit jízdné 30 Kč a smluvní pokutu 1 500 Kč, o čemž byl sepsán záznam o provedené přepravní kontrole. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 18. 11. 2021, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“), zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, a z vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., přepravní řád. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. občanského zákoníku. Dle § 2048 odst. 1 věta první občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 6. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Nástupem žalovaného do vozidla byla mezi účastníky platně uzavřena přepravní smlouva, jejíž součástí byly smluvní přepravní podmínky, a žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit jízdné dle tarifu. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil a žalobní tvrzení nijak nebyla zpochybněna. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o přepravě částku 1 530 Kč (představující jízdné a smluvní pokutu přiznanou dle smluvních přepravních podmínek a § 2048 občanského zákoníku) včetně zákonného úroku z prodlení z dlužných částek od 7. 9. 2021 (tj. den následující po vykonání jízdy) do zaplacení, když žalovaný se dostal s úhradou do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 200 Kč, tj. 600 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH počítané z částky 900 Kč, tj. 189 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 400 Kč. 8. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.