12 C 109/2022-51 — Okresní soud v Příbrami

1. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 6 049,08 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o bankovních produktech a službách, kterou uzavřela právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] s žalovaným dne 30. 10. 2008 a v níž se mimo jiné zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr k jeho běžnému účtu. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek splnil a umožnil žalovanému poskytnutý úvěr na běžném účtu čerpat, avšak žalovaný svoji povinnost vrátit dlužnou částku nesplnil. Pohledávka za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni, která zároveň uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení. 3. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Účastníci byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s uvedeným procesním postupem, a proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne 30. 10. 2008 uzavřel právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný Smlouvu o bankovních produktech a službách, v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr k jeho běžnému účtu č. [bankovní účet] až do výše povoleného úvěrového limitu 5 000 Kč a žalovaný se zavázal udržovat na účtu kreditní obrat a zejména nepřekračovat sjednaný úvěrový limit. Strany ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 21,99 % p. a. a v případě porušení smlouvy také sjednaným úrokem z prodlení. Banka svůj závazek splnila a umožnila žalovanému čerpat poskytnutý úvěr. Žalovaný překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Banka proto převedla dne 8. 9. 2020 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 4 849,08 Kč na zvláštní úvěrový účet, a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, o čemž byl žalovaný písemně informován. Ten však přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Dne 16. 9. 2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2021 původním věřitelem. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 12. 11. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby. 5. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud postupoval podle právní úpravy účinné ke dni vzniku závazkového vztahu, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákon“) účinného do 31. 12. 2013, a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, účinného do 31. 12. 2010 Smlouvu o postoupení pohledávek soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 a násl. občanského zákona účinného do 31. 12. 2013. Na předmětnou smlouvu je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 52 a násl. tohoto občanského zákona. 6. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována. 7. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní poměr, na jehož základě předchůdce žalobkyně poskytoval žalovanému bankovní služby, včetně kontokorentního úvěru a žalovaný se zavázal dodržovat smluvní podmínky, udržovat na účtu kreditní obrat a nepřekračovat sjednaný úvěrový limit. Žalovaný však porušil své smluvní povinnosti, když nepovoleně přečerpal úvěrový limit. Žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek prokázala, že jí pohledávka za žalovaným byla postoupena, čímž prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu. Soud proto shledal žalobu zcela důvodnou a v plném rozsahu ji vyhověl. Přiznal proto žalobkyni částku 6 049,08 Kč s příslušenstvím, lhůtu k plnění stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. a přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Při rozhodování o nákladech právního zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění novel, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 200 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, 21 % DPH 189 Kč a soudního poplatku ve výši 400 Kč.