12 C 26/2022-41 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení 12 151 Kč s příslušenstvím. Z podané žaloby je zřejmé, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 8. 7. 2020 smlouva o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal k úhradě celé dlužné částky, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expresní výplatu ve výši 199 Kč. Žalovaný dne 24. 10. 2020 uhradil částku 5 300 Kč a dne 14. 11. 2020 částku 891 Kč, dále již na svůj dluh neuhradil ničeho. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek řádně a včas splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 29. 3. 2021. Ještě před zesplatněním úvěru byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. Žalovaný z titulu této smlouvy dluží žalobkyni částku 12 151 Kč představující neuhrazenou jistinu ve výši 8 332 Kč, úroky v celkové výši 1 960 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 330 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 529 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na kapitalizovaný úrok ve výši 42,72 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 12 151 Kč od 8. 10. 2021 do zaplacení. Žalobkyně dne 23. 8. 2021 zaslala žalovanému předžalobní výzvu, na kterou však tento nijak nereagoval. 2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Účastníci byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil. Soud proto rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. 3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Podle smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 8. 7. 2020 žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve stanovených měsíčních splátkách zahrnujících dohodnuté poplatky specifikované v sazebníku platném od 4. 1. 2019, který je nedílnou součástí úvěrové smlouvy. Podle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaný načerpal částku 10 000 Kč a uhradil částku 6 191 Kč. Podle tohoto výpisu činí neuhrazená zesplatněná jistina částku 8 332 Kč, účelně vynaložené náklady částku ve výši 330 Kč, smluvní pokuty částku ve výši 1 529 Kč, úrok z prodlení částku 42,72 Kč a úrok částku ve výši 1 960 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou jeho závazků žalobkyně zesplatnila úvěr k 29. 3. 2021, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně dále zaslala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému předžalobní výzvu ze dne 20. 8. 2021, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky a ve které ho dále informovala o aktuálním stavu jeho dluhu vzniklého z výše uvedené uvěrové smlouvy. Žalovaný však byl zcela nečinný a na předžalobní výzvu ani na sdělení žalobkyně o zesplatnění úvěru s výzvou k zaplacení dlužné částky nijak nereagoval. 4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byly platně uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 odst. 1 věta první občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 7. Na předmětné smlouvy o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tyto smlouvy uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel. 8. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalobkyně žalovanému na základě úvěrové smlouvy poskytla finanční prostředky a žalovaný se zavázal úvěr splácet podle podmínek sjednaných ve smlouvě, avšak porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy a dostal se s úhradou svého dluhu do prodlení, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna. 9. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru ze dne 8. 7. 2020 částku 12 151 Kč (představující neuhrazenou jistinu ve výši 8 332 Kč, úroky v celkové výši 1 960 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 330 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 529 Kč). Zároveň soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 42,72 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 12 151 Kč od 8. 10. 2021 do zaplacení. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142a odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) po 300 Kč, tj. 900 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH počítané z částky 1 200 Kč, tj. ve výši 252 Kč a zaplaceného soudní poplatku 800 Kč. 11. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.