12 C 27/2022-39 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 532 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný dne 5. 9. 2020 v době mezi 15:00 a 16:00 hodin na volném prostranství před budovou České pošty v obci [obec] po požití alkoholických nápojů fyzicky napadl pana [jméno] [jméno], pojištěnce žalobkyně, a způsobil mu poškození zdraví, v důsledku čehož žalobkyně uhradila náklady zdravotní péče 12 532 Kč, a tím jí vznikla majetková škoda. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení. 2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Účastníci byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil. Soud proto rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. 3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne 5. 9. 2020 v době mezi 15:00 a 16:00 hodin na volném prostranství před budovou České pošty v obci [obec] žalovaný fyzicky napadl pana [jméno] [jméno], pojištěnce žalobkyně, a způsobil mu poškození zdraví. Za toto jednání byl žalovaný trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 17. 12. 2020, č. j. 2 T 114/2020 – 96, pravomocně uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku. Z detailního rozpisu regresního účtu pojištěnce soud zjistil, že poškozený [jméno] [jméno], [datum narození], je pojištěncem žalobkyně a že v důsledku zavinění žalovaného poškozený utrpěl úraz, v souvislosti s jehož léčením žalobkyně zaplatila náklady zdravotní péče 12 531,86 Kč. Žalovanému byla žalobkyní zaslána výzva k náhradě škody ze dne 3. 5. 2021 a dále předžalobní výzva ze dne 23. 8. 2021, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil. 4. Spor mezi účastníky řízení soud posoudil dle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 55 odst. 1 věta prvá tohoto zákona má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na péči hrazenou ze zdravotního pojištění, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. 5. Ohledně úroků z prodlení soud aplikoval § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. V rozhodované věci bylo prokázáno, že třetí osoba byla poškozena na zdraví jednáním žalovaného. Žalobkyně prokázala, že za léčení poškozeného zaplatila v souvislosti s poškozením jeho zdraví žalovanou částku, přičemž časová i věcná souvislost byly prokázány výčtem jednotlivých výkonů v dokumentu nazvaném„ Regresní účet pojištěnce – detailní rozpis“. Byly tedy splněny všechny podmínky pro vznik práva žalobkyně na regresní náhradu toho, co zaplatila za náhradu na péči poškozeného hrazenou ze zdravotního pojištění tak, jak má na mysli shora citované zákonné ustanovení. Nárok žalobkyně je tak po právu. Žalovaný pak svým pasivním postojem v této věci nárok žalobkyně nijak nezpochybnil. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 532 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky ode dne 29. 5. 2021 do zaplacení. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. 7. Soud v souladu s ustanovením § 164 o. s. ř. opravil zjevnou nesprávnost obsaženou v protokolu o vyhlášení rozsudku před soudem prvního stupně ze dne 24. 2. 2022, č. j. 12 C 27/2022 – 38, když v uvedeném protokolu je chybně uvedeno, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení na účet právní zástupkyně žalobkyně v celkové výši 6 789,50 Kč, neboť v této částce byl chybně zahrnut i soudní poplatek ve výši 800 Kč, od jehož placení je však podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, žalobkyně osvobozena. Žalovaný je tak podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 2 odst. 1 písm. b) sazebníku poplatků povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Příbrami soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 800 Kč. Soud proto tuto zjevnou nesprávnost opravil tak, jak je uvedeno ve výroku II. a III. tohoto písemného vyhotovení rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 989,50 Kč. Při rozhodování o nákladech právního zastoupení postupoval soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení sestávají ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) po 1 620 Kč, tj. 3 240 Kč, jednoho úkonu právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny (jednoduchá výzva k plnění) ve výši 810 Kč, tří režijních paušálů po 300 Kč, tj. 900 Kč a 21 % DPH počítané z částky 4 950 Kč (součet nákladů za právní služby a režijních paušálů), tj. ve výši 1 039,50 Kč Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.