13 C 120/2022-42 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.”) ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobou doručenou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 970 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 20. 7. 2017 platně uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které bylo žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaný uhradil pouze první splátku ve výši 1 030 Kč. Žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit do 21. 1. 2019, dostal se však do prodlení. Žalovaná částka se skládá ze zbytku nevrácené jistiny. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění zákonných podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Mezi žalobkyní a žalobcem byla uzavřena dne 20. 7. 2017 smlouva o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaný měl pohledávku splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 006 Kč, s tím, že poslední splátka byla splatná dne 20. 1. 2019. Žalovaný uhradil pouze první splátku, pak se dostal do prodlení s placením. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 4. 6. 2019, kterou byl vyzván k zaplacení dlužné částky. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Na předmětnou smlouvu je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel. Soud dospěl tedy k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. 6. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Žalovaný však zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru částku 8 970 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 21. 1. 2019 (tj. den následující po splatnosti poslední splátky) do zaplacení, když žalovaný se s úhradou dluhu dostal do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle § 14b advokátního tarifu Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 200 Kč, tj. 600 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH počítané z částky 900 Kč, tj. 189 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 1 000 Kč. 8. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.