13 C 136/2022-46 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky 2 846,40 Kč s příslušenstvím, s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], byla dne 13. 10. 2020 uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaná částka je složena z nesplacené jistiny ve výši 1 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 346,40 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění zákonných podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 13. 10. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 1 500 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal uhradit kromě jistiny i poplatek ve výši 1 346 Kč za poskytnutí úvěru, a to do 7. 11. 2020 Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednicím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně. Podpis byl nahrazen unikátním verifikačním kódem poslaným přes SMS. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 20. 1. 2022. Žalovaný však neuhradil ničeho. 5. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně uvedla svá tvrzení tak, že poskytovatel úvěru vycházel z veřejně dostupných rejstříků (SOLUS, NRKI, BRKI) a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Ke svým tvrzením však nedoložila žádné důkazy. Především neuvedla žádné údaje o příjmech a majetkových poměrech žalovaného, které měl poskytovatel úvěru vyhodnotit s kladným výsledkem, a nezkoumala výdaje žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nezkoumala příjmy a výdaje žalovaného dostatečným způsobem, tudíž neposoudila úvěruschopnost žalovaného 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť předmětnou smlouvu uzavřela žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému částku 1 500 Kč Smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost předmětné smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Z úřední činnosti soudu bylo navíc zjištěno, že žalovaný od roku 2014 nehradil zdravotní pojištění. 11. Nadto soud poukazuje na to, že shledal ustanovení o poplatku za vyřízení úvěru za neplatné ujednání, neboť představuje 89,76 % z jistiny. Poplatek v takové výši považuje soud za nepřiměřeně vysoký a v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti soud odkazuje na směrnici Rady ES č. 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a dále např. na nález ÚS ČR pod č. III. ÚS 77/97. 12. Protože je smlouva absolutně neplatná, není dán právní důvod, pro který žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný se tedy na její úkor bezdůvodně obohatil o 1 500 Kč. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 1 500 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z., v zákonné výši ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 8. 11. 2020 do zaplacení, neboť žalovaný byl povinen vydat bezdůvodné obohacení nejpozději dne 7. 11. 2020. Protože svou povinnost nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 13. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.