13 C 149/2022-61 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení jednak částky 25 355,49 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou žalovaný uzavřel dne 28. 1. 2020 s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], kdy na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 26 000 Kč. Žalovaný se kromě jistiny zavázal v této smlouvě uhradit úrok ve výši 5 200 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč. Žalovaný na tuto pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil částku 14 200 Kč. A dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 14 777,68 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] dne 12. 11. 2019. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zároveň zavázal k jistině uhradit úrok ve výši 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Za celou dobu trvání tohoto smluvního vztahu žalovaný uhradil celkovou částku 17 000 Kč. Zbytek dluhu žalovaný ani přes výzvy žalobkyně neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas. 4. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutkový stav. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 1. 2020 uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 26 000 Kč a žalovaný se zároveň zavázal uhradit úrok ve výši 5 200 Kč, administrativní poplatek ve výši 5 200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč, celkem částku 46 800 Kč. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 11. 2019 uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zároveň zavázal uhradit dále úrok ve výši 4 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, celkovou částku ve výši 36 000 Kč. Dle karty zákazníka žalovaný dne 12. 11. 2019 uvedl, že bydlí v nájemním bytě, jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání je 19 000 Kč, výdaje na bydlení jsou ve výši 3 500 Kč, ostatní výdaje ve výši 5 000 Kč. Žalovaný zároveň předložil výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a faktury za energie. Dle karty zákazníka ze dne 28. 1. 2020 žalovaný uvedl, že žije v nájemním bytě, má čistý příjem ze zaměstnání 19 500 Kč měsíčně, kromě již předchozích výdajů má další výdaj v podobě splátky úvěru ve výši 2 600 Kč u stejné společnosti. Dle smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 7. 1. 2022 mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem, a společností [právnická osoba], jako postupníkem, došlo k postoupení pohledávek mimo jiné i za žalovaným. Žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení předmětných pohledávek a stejně tak mu byla zaslána i předžalobní výzva v této věci. 5. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před uzavřením úvěrových smluv řádně úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným a zaznamenaných v zákaznické kartě žalovaného. Soud poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o tom, že pokud žalobkyně řádně neprokáže, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a na základě jakých konkrétních informací a dokumentů posoudila nejenom příjmy, ale i výdaje žalovaného, mohou být předmětné spotřebitelské smlouvy posouzeny jako neplatné. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu pouze z části. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a ve výši 26 000 Kč Smlouvy o spotřebitelském úvěru však nebyly uzavřeny platně. Právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (tedy jeho schopnost poskytnutý úvěr řádně splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srovnej rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C - 679/18). V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2020 č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalovaného, dochází k absolutní neplatnosti uzavřených smluv, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III US 4129/2018 týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověřuje. Úřední činností soudu bylo navíc zjištěno, že žalovaný měl již v době, kdy mu byly poskytovány předmětné spotřebitelské úvěry problémy se splácením dalších spotřebitelských úvěrů z předchozí doby, kdy soud zcela odkazuje na rozsudek zdejšího soudu ze dne 12. 7. 2018 č. j. 13 C 72/2018-47, rozsudek zdejšího soudu ze dne 15. 5. 2019 č. j. 15 C 66/2019-41 a rozsudek zdejšího soudu ze dne 25. 2. 2021 č. j. 17 C 200/2020-37. V roce 2020 již proti žalovanému byly vedeny i exekuce. Soud je navíc toho názoru, že výdaje žalovaného, zejména na bydlení a jeho živobytí, nebyly vůbec přezkoumány reálně, neboť jenom za nájemní bydlení včetně služeb musel žalovaný vynaložit mnohem vyšší částky. 12. Soud dále poukazuje i na nepřiměřená ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím předmětných úvěrů, neboť v případě obou předmětných spotřebitelských smluv došlo k navýšení samotné jistiny o dalších 80 %. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala, že docházelo k hotovostnímu inkasu splátek, je třeba pohlížet na veškerá vedlejší ujednání tak, že plnily funkci úroků, které byly sjednány v rozporu se zákonem, přičemž soud odkazuje na rozhodnutí například Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož již úroky, které přesahují 60 %, byly sjednány v rozporu s dobrými mravy. 13. Protože obě předmětné smlouvy jsou absolutně neplatné, není dán právní důvod, pro který právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný se tedy na její úkor bezdůvodně obohatil o částku 26 000 Kč a 20 000 Kč. Na jistinu ve výši 26 000 Kč žalovaný uhradil částku 14 200 Kč, soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni, které byla pohledávka platně postoupena, částku ve výši 11 800 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25