13 C 179/2021-60 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů (dále jen„ o. s. ř.”) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 993 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr 8 900 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splácet minimální splátku úvěru ve výši 1/5 dlužné částky, nejméně 300 Kč. Žalovaný se dále zavázal uhradit poplatek za čerpání úvěru 20 % z čerpané jistiny, a platit úroky 20 % měsíčně. Žalobkyně dále po žalované požaduje účelně vynaložené náklady 484 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni 9 601 Kč. Dlužná částka činí 9 993 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení od 1. 6. 2021 do zaplacení. 3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 29. 10. 2020 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] prostředky komunikace na dálku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr. Sjednaný úvěrový rámec činil 50 000 Kč, žalovaný čerpal částku 8 900 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách ve výši 1/5 dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. Žalovaný se dále zavázal uhradit poplatek za úvěr 20 % z čerpané jistiny, tj. 1 780 Kč, a dále hradit úrok 20 % měsíčně. Celková výše úroku byla vyčíslena na částku 8 430 Kč. Dle smlouvy je žalovaný v případě prodlení povinen uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, celkem mu byly vyčísleny náklady 484 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 9 601 Kč. Dluh žalovaného ke dni 10. 7. 2021 činil 9 993 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla dostatečně zkoumána. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 11. 8. 2021, kterou byl vyzván k zaplacení dlužné částky. Dle databáze časových řad ARAD činila obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných bankovními ústavy v době uzavření předmětné smlouvy 8,82 % ročně. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku dle § 1820 a násl. občanského zákoníku. Na předmětnou smlouvu je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku. 6. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla v zásadě podána po právu. Soud shledal ustanovení o úroku ve výši 20 % měsíčně, tj. ve výši 8 430 Kč (tedy 95 % z jistiny) za neplatné ujednání, když dohodnutý úrok považuje soud za nepřiměřeně vysoký a v rozporu s dobrými mravy, kdy jako přiměřenou shledal úrokovou míru ve výši obvyklé úrokové míry úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy, tedy 8,82 %. V tomto duchu soud respektuje judikaturu Nejvyššího soudu ČR i judikaturu Krajského soudu v Praze. V této souvislosti soud odkazuje na směrnici Rady ES č. 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a dále např. na nález ÚS ČR pod č. III. ÚS 77/97. Co se týče požadovaného poplatku za poskytnutí úvěru 20 % z čerpané jistiny, tj. 1 780 Kč a náhrady účelně vynaložených nákladů 484 Kč, tyto lze považovat za souladné s dostupnou judikaturou NS ČR, a tedy za platně sjednané. 7. Soud má tedy za to, že žalobkyně fakticky sjednanými úroky skrytě navýšila náklady úvěru na 95 % z jistiny. Soud takto sjednaný zisk na straně žalobkyně považuje za nepřiměřený. Ze všech těchto důvodů má soud za to, že ujednání o úroku ve výši 20 % měsíčně, tj. ve výši 8 430 Kč, je pro žalovaného hrubě nevýhodné a bylo sjednáno v rozporu s dobrými mravy. 8. Žalovaný zaplatil na svůj dluh částku 9 601 Kč, která je (s ohledem na neplatnost ujednání o úroku) plněním na jistinu 8 900 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 1 780 Kč, soudem vypočtený úrok 785 Kč (tj. 8,82 %, tedy obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných bankovními ústavy v době uzavření smlouvy) a na účelně vynaložené náklady 484 Kč, a proto soud žalobě vyhověl pouze co do částky 2 348 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od 1. 6. 2021 do zaplacení, a ve zbytku žalobu zamítl. Soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z přiznané částky, když žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla dle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. 9. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.