13 C 199/2022-34 — Okresní soud v Příbrami

1. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 2. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 280 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je majitelem/provozovatelem vozidla [registrační značka], které nemělo v období ode dne 12. 4. 2021 do 12. 7. 2021 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení). Žalovaná částka představuje příspěvek za tj. 92 dní bez pojištění a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení. 3. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Na základě listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav věci. Žalovaný je vlastníkem vozidla [registrační značka], přičemž v období ode dne 12. 4. 2021 do 12. 7. 2021 k němu neměl sjednané povinné ručení, ačkoliv vozidlo bylo v registru vozidel evidováno jako provozované. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení příspěvku nepojištěných ve výši 5 980 Kč a poplatku 300 Kč za zaslání upomínky. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil. Splatnost pohledávky nastala dne 16. 11. 2021. 5. Jelikož se jedná o věc s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, zabýval se soud nejdříve otázkou své pravomoci. Při posouzení pravomoci vyšel soud z čl. 14 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis), na základě nichž shledal svou pravomoc pro rozhodnutí sporu, neboť žalovaný měl poslední bydliště na území České republiky. Rozhodným právem pro posouzení sporu je pak v souladu s čl. 7 odst. 3 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 (Řím I) právo české. 6. Žalovaný tím, že neměl v období ode dne 12. 4. 2021 do 12. 7. 2021 sjednané povinné ručení ke svému vozidlu, které bylo v daném období evidované v registru vozidel jako provozované, porušil povinnost stanovenou v § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vznikla mu tak povinnost uhradit žalobkyni jako oprávněné osobě za každý den porušení uvedené povinnosti příspěvek dle § 4 odst. 1 daného zákona. Výši příspěvku stanoví vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. V rozhodném období příspěvek pro osobní automobily se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 nad 2 500 cm3 včetně činil 65 Kč denně, celkem tedy za 92 nepojištěných dní 5 980 Kč. Žalobkyni dále vzniklo dle § 4 odst. 4 daného zákona právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle § 14b advokátního tarifu Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 200 Kč, tj. 600 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč, náhrady 21 % DPH počítané z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 400 Kč. 8. Lhůtu k plnění soud určil dle  § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám právní zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř..