13 C 22/2022-48 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”), obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 4 316,46 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně s žalovanou uzavřeli smlouvu k službě [anonymizována dvě slova], na základě které byla žalované zřízena služba [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Žalovaná využila služeb v hodnotě 2 913,46 Kč, celkový dluh činí 4 316,46 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 16. 1. 2019 do zaplacení. 3. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto jej usnesením zrušil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 19. 9. 2018 uzavřena prostředky komunikace na dálku smlouva k službě [anonymizována dvě slova], na základě které se žalobkyně zavázala zřídit žalované službu [anonymizována dvě slova] s finančním limitem a žalovaná se mimo jiné zavázala hradit řádně a včas vyúčtované platby a nákupy provedené prostřednictvím účtu. Nedílnou součástí smlouvy je ceník žalobkyně. Žalovaná učinila prostřednictvím účtu transakce v hodnotě 2 913,46 Kč. Žalované vznikla povinnost v souladu se smlouvou uhradit žalobkyni rovněž poplatky za odložení splatnosti a poplatky z prodlení, neboť se s úhradou dostala do prodlení. Žalované tak vznikl dluh vůči žalobkyni ve výši 4 316,46 Kč představující dlužnou jistinu 2 913,46 Kč a poplatky z prodlení 1 403 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 7. 9. 2021, kterou byla vyzvána k zaplacení dlužné částky. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. 6. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku dle § 1820 a násl. občanského zákoníku. 7. Na předmětnou smlouvu je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku. 8. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala platné uzavření smlouvy o [anonymizována dvě slova], která je svým obsahem smlouvou o spotřebitelském úvěru. Žalovaná povinnosti vyplývající z této smlouvy řádně neplnila, když žalobkyni nezaplatila za jednotlivé vyúčtované transakce a dostala se tak s úhradou dluhu do prodlení. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna. 9. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru částku 4 316,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 2 913,46 Kč od 16. 1. 2019 do zaplacení, když žalovaná se dostala s úhradou dluhu do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 200 Kč, tj. 600 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH počítané z částky 900 Kč, tj. 189 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 400 Kč. 11. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.