13 C 37/2022-30 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.”) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 030 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřených přepravních smluv. Žalovanou částku představuje jedenkrát neuhrazené jízdné 30 Kč a dvakrát smluvní pokuta 1 500 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení. 3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaný cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným žalobkyní ([dopravní prostředek] [anonymizována tři slova]) dne 13. 10. 2021, kdy se na výzvu neprokázal žádným jízdním dokladem, čímž mu vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu 1 500 Kč, o čemž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole. Žalovaný cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným žalobkyní ([dopravní prostředek] [anonymizována tři slova]) dne 22. 10. 2021, kdy se na výzvu neprokázal žádným jízdním dokladem, čímž mu vznikla povinnost uhradit jízdné 24 Kč a smluvní pokutu 1 500 Kč, o čemž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 13. 12. 2021, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“), zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, a z vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., přepravní řád. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byly platně uzavřeny smlouvy o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. občanského zákoníku. Dle § 2048 odst. 1 věta první občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 6. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Nástupem žalovaného do vozidel byly mezi účastníky platně uzavřeny přepravní smlouvy, jejichž součástí byly smluvní přepravní podmínky, a žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit jízdné dle tarifu. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil a žalobní tvrzení nijak nebyla zpochybněna. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smluv o přepravě částku 3 030 Kč (představující jedenkrát jízdné a dvakrát smluvní pokutu přiznanou dle smluvních přepravních podmínek a § 2048 občanského zákoníku) včetně zákonných úroků z prodlení z příslušných dlužných částek ode dne následujícího po vykonání jízdy, když žalovaný se dostal s úhradou do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 200 Kč, tj. 600 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH počítané z částky 900 Kč, tj. 189 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 400 Kč. 8. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.