13 C 6/2022-35 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”), obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 1 064 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný cestoval vlakem právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti [právnická osoba], bez platného jízdního dokladu. Žalovanou částku představuje jízdné 64 Kč a smluvní pokuta 1 000 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 6. 10. 2018. 3. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto jej usnesením zrušil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaný cestovala vlakem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 5. 10. 2018 bez platného jízdního dokladu v úseku [obec] - [obec], kdy jízdné činilo 64 Kč a přirážka 1 000 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. č. [reg. č. ] [anonymizováno]. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 9. 10. 2019, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“), zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, a z vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., přepravní řád. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. občanského zákoníku. Dle § 2048 odst. 1 věty první občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 6. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována. 7. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Nástupem žalovaného do vlaku byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným platně uzavřena přepravní smlouva, jejíž součástí byly smluvní přepravní podmínky, a žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit jízdné dle tarifu. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o přepravě částku 1 064 Kč (představující jízdné 64 Kč a smluvní pokutu 1 000 Kč přiznanou dle smluvních přepravních podmínek a § 2048 občanského zákoníku) se zákonným úrokem z prodlení 9,00 % ročně z této částky od 6. 10. 2018 do zaplacení, když žalovaný se dostal s úhradou do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 200 Kč, tj. 600 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH počítané z částky 900 Kč, tj. 189 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 400 Kč. 9. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.