15 C 144/2020-300 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne 26. 10. 2020 žalobu o výživné a náklady neprovdané matky s odůvodněním, že z jejího družského vztahu se žalovaným se žalovaným se dne 13. 5. 2018 narodil nezletilý syn [jméno] [celé jméno žalovaného]. Žalobkyně žila s žalovaným ve společné domácnosti do 23. 9. 2018, kdy se synem odletěla zpět do České republiky. S žalovaným již společné soužití neobnovila. Poukázala na to, že s žalovaným uzavřeli dne 7. 5. 2018 v [anonymizováno] Smlouvu o soužití (Cohabitation Agreement), k jejímuž podpisu byla nátlakem donucena. Byť se pokoušela o rozvázání této smlouvy, dosud se jí to nepodařilo, nicméně z pohledu českého právního řádu na ni nelze nahlížet jinak než jako na osobu neprovdanou. Žalovaný s ní a se synem prokazatelně nežije ve společné domácnosti od 23. 9. 2018 dosud. Na výživu nezletilého [jméno] přispívá od července 2019 dosud částkou 150 EUR měsíčně, na její výživu však přispívat odmítá. Počínaje dnem 1. 10. 2018 byl příjmem žalobkyně rodičovský příspěvek ve výši 8 000 Kč měsíčně, který byl od dubna 2020 snížen na 7 000 Kč měsíčně. Vzhledem k věku nezletilého a jeho negativnímu prožívání odloučení od žalobkyně, byla limitována v dosahování vyššího výdělku. Oproti tomu žalovaný dosahoval čistého výdělku ve výši 1 013 EUR měsíčně, ze kterého platil kromě výživného na syna ještě náklady na bydlení ve výši 200 EUR měsíčně. Jiné pravidelné platby nenesl a zbývající finanční prostředky si ponechával výlučně pro svou potřebu. Žalobkyně žije s nezletilým synem u své matky v domě v [část obce]. V souvislosti s bydlením přispívá matce na bydlení 3 000 Kč měsíčně. Vlastní byt v [obec], který je zatížen hypotékou. Veškeré náklady spojené s vlastnictvím tohoto bytu (12 000 Kč měsíčně) jsou kryty nájmem, který je žalobkyni vyplácen ve výši 13 300 Kč měsíčně. Žalobkyně si snažila přivydělat soukromými kurzy, které však v důsledku pandemie COVID 19 nemohly probíhat. Své měsíční náklady žalobkyně vyčíslila na částku 10 200 Kč. Doplněním žaloby ze dne 20. 5. 2021 žalobkyně upřesnila, že žádá, aby jí žalovaný uhradil náklady, které jí vznikly v souvislosti s [anonymizováno] do [anonymizována tři slova], kdy účastníci žili odděleně a kdy žalobkyně pobývala v České republice a pořizovala veškerou výbavu v [obec]. Za [anonymizováno] potřeby vydala celkem 18 548 Kč v ČR a 112 EUR v Řecku. Upřesnila, že se jednalo o [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] (1 540 Kč), ostatní ([anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] atd.) za celkem 10 923 Kč, [anonymizováno] balíček na [anonymizována tři slova] za 2 500 Kč, vitamíny za 500 Kč, [anonymizována dvě slova] za 1 000 Kč a [anonymizována dvě slova] za 2 085 Kč. Pak pořídila [anonymizováno] a [anonymizováno] polštář za 45,7 EUR a potřeby [anonymizována dvě slova] ([anonymizována dvě slova] apod.) za 67,10 EUR. Pak pořídila výbavičku pro nezletilého v [obec] za 9 587 Kč. Popsala rovněž své poměry a poměry žalobce tak, jak vyplývají také z opatrovnického spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 13 Nc 6011/2019 a žádala tedy, aby soud uložil žalovanému přispívat na její výživu v době od 23. 9. 2018 do 13. 5. 2020 částku ve výši 100 EUR měsíčně, tedy celkem 1 800 EUR, které žádala, aby soud umožnil žalovanému splácet po 100 EUR měsíčně a dále žádala, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni polovinu nákladů spojených s pořízením výbavy pro nezletilého v České republice ve výši 9 587 Kč a polovinu nákladů spojených s [anonymizováno] žalobkyně ve výši 18 548 Kč, tedy celkem 14 068 Kč. 2. Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 6. 2020, č. j. 15 C 144/2020 – 102, soud připustil změnu žaloby dle doplnění žaloby žalobkyní. Po příslušném poučení soudu vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do požadované poloviny nákladů spojených s pořízením výbavy pro nezletilého před jeho narozením v celkové výši 9 587 Kč. 3. Žalovaný s podanou žalobou zcela nesouhlasil. Měl za to, že žalobkyně uvedla v žalobě řadu nepravd, které se snažil uvést na pravou míru. Předně popřel, že by byla žalobkyně donucena podepsat smlouvu o soužití dne 7. 5. 2018. Také žalobkyni neslíbil přestěhování do některého z evropských států, ve kterém se mluví anglicky, neboť se jednalo o možnost, která nebyla závislá na jeho vůli. Popřel, že by užíval luxusní auto či byt, či že by žalobkyně vynaložila nějakou částku na zařízení bytu v [anonymizováno]. Podílel se na pořízení výbavičky pro společného syna i na nákladech na bydlení a pak konkrétně uvedl platby, které v rozhodné době nesl. Navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout. 4. Soud provedl k důkazu jednak dohodu o registrovaném partnerství č. [číslo] ze dne 7. 5. 2018, ze které zjistil, že účastníci řízení splnili všechny předpoklady stanovené zákonem [číslo] (zákona platného v Řecku) pro uzavření platného registrovaného partnerství, které bylo mezi nimi dne 7. 5. 2018 uzavřeno. Dle čl. 2 bodu 1, 2 dohody se na osobní i jiné než osobní vztahy účastníků registrovaného partnerství aplikují příslušná ustanovení o vztazích mezi manželi ve sňatku, pokud zákon [číslo] nestanoví jinak. 5. Z rodného listu nezletilého [jméno] [příjmení] [celé jméno žalovaného] pak vyplývá, že nezletilý [jméno] se narodil dne 13. 5. 2018 účastníkům tohoto řízení. Jeho poměry byly upraveny dohodou rodičů (účastníků tohoto řízení), kterou schválil Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 25. 2. 2021, č. j. 13 Nc 6011/2019-372 Nezletilý [jméno] byl svěřen do péče žalobkyně a žalovaný se zavázal přispívat na jeho výživu, počínaje dnem 23. 9. 2018, částkou 150 EUR měsíčně. Současně se zavázal splácet dluh na výživném v celkové výši 800 EUR po 50 EUR měsíčně až do jeho úplného zaplacení. Dohodou rodičů byl upraven i styk žalovaného s nezletilým. Rozsudek nabyl právní moci dne 13. 4. 2021. 6. Další důkazy, a to potvrzení o rodičovském příspěvku (přehled vyplacených dávek), rozhodnutí Úřadu práce České republiky, doložení výše nákladů na dům č. p. [část obce a číslo] (platební doklady SIPO, výše záloh na elektřinu, vyúčtování za elektřinu a účtenka – [obec] [anonymizováno] [obec]), výslech obou účastníků, potvrzení o registraci u [anonymizována dvě slova], doložení hypotéky na byt žalobkyně – výpisy k úvěru [číslo] ze dne 31. 8. 2020, smlouvu o nájmu bytu ze dne 22. 9. 2020, daňová přiznání žalobkyně za roky 2018, 2019 a 2020, doloženým příjmem žalovaného, přehledem příjmů a nákladů na byt žalobkyně za rok 2020, doklady k úhradám nákladů, přehledem příjmů a přehledem majetku žalovaného od narození nezletilého až do 30. 3. 2022, které označila žalobkyně, a důkazy označené žalovaným, a to ručně psanými komentáři žalovaného k tvrzeným nákladům žalobkyně, e-mailem z 26. 3. 2020 s výpisem z účtu žalobkyně, excelovskou tabulkou s výdaji otce za období od [anonymizováno] žalobkyně do května 2020, čestným prohlášením babičky (matky žalovaného), kopií výpisů z kreditních karet obsahujících uvedené transakce na výdaje na náklady žalobkyně spojené s [anonymizováno] a na syna, tabulkou výdajů na kreditní kartě za období pobytu žalobkyně v domácnosti s žalovaným, tabulkou výdajů spojených s návštěvami ČR a Maďarska, tabulkou výdajů v hotovosti leden-září 2018, WhatsApp komunikací s žalobkyní z 16. 10. 2018, výpisem z účtu 10. listopad až 24. listopad 2018, výpisem z účtu za období od 7. 5. do 16. 5. 2019, e-mailem ze dne 26. 9. 2019, výpisem z kreditní karty, e-mailem z 1. 10. 2021, výplatními páskami za období od ledna do června 2019, výplatními páskami za období od března do srpna 2020, výpisem z účtu 17. 10. 2021, 19. 10. 2021 a výpisem z účtu 8. 7. 2021, 9. 7. 2021, pak soud neprováděl, neboť považoval jejich provedení za nadbytečné s ohledem na následující právní posouzení. 7. S ohledem na cizí prvek, který byl v řízení dán v podobě řecké státní příslušnosti žalovaného a jeho bydliště v Řecku, bylo třeba zabývat se otázkou, zda je zdejší soud v řízení mezinárodně příslušný a následně podle jakého práva je třeba nárok uplatněný žalobkyní posuzovat. Pokud jde o otázku mezinárodní příslušnosti, vycházel soud z čl. 3 písm. b) Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. 12. 2008, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání s výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech výživného, dle kterého je takovým příslušným soudem soud v místě obvyklého bydliště oprávněného, tedy v tomto případě žalobkyně. Jak vyplývá již ze samotného návrhu, obvyklým bydlištěm žalobkyně je bydliště na adrese [část obce a číslo], tedy v obvodu působnosti zdejšího soudu. Okresní soud v Příbrami je tak soudem mezinárodně i místně příslušným. Pokud jde o otázku rozhodného práva, vycházel soud z Rozhodnutí Rady ze dne 30. 11. 2009 o uzavření Haagského protokolu ze dne 23. 11. 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti Evropským společenstvím (2009/941/), konkrétně z čl. 3 odst. 1 tohoto Protokolu, ze kterého vyplývá, že je třeba posoudit uplatněný nárok dle práva obvyklého pobytu oprávněného. Uplatněný nárok tak soud posuzoval dle českého právního řádu. 8. Podle