16 C 11/2022-100 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 92 570,97 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva na částku 100 000 Kč se sjednanými smluvenými úroky ve výši 13,70 %, žalovaná se zavázala úvěr uhradit v 96 měsíčních splátkách po 1 891 Kč počínaje dnem 18. 8. 2019. Povinnosti sjednané smlouvou si však neplnila a žalobci dluží předmětnou částku. 2. V dané věci soud nejprve rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, proto jej soud zrušil a za podmínek stanovených § 115a) o. s. ř. veřejně vyhlásil toliko rozsudek. 3. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet z [datum] včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru, oznámení o prohlášení úvěru za splatný včetně výpisu z podané pošty, předžalobní výzvy včetně výpisu z poštovního podacího archu, sazebníku poplatků žalobce a jeho všeobecných obchodních podmínek, výpisu z účtu žalované za období od ledna 2019 do července 2021, stanoviska žalobce k procesu posouzení úvěruschopnosti žalované, platební historie a žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o úvěru na částku 100 000 Kč bez účelového určení se sjednáním pojištění schopnosti splácet a smluvenými úroky ve výši 13,7 % ročně. Žalovaná se zavázala uhradit dluh v 96 měsíčních splátkách po 1 891 Kč počínaje dnem 18. 8. 2019 a do zesplatnění dluhu, k němuž došlo dne 24. 2. 2021, uhradila 31 353,70 Kč. Před poskytnutím úvěru byla věřitelem zkoumána její úvěruschopnost s tím, že dosahovala příjmu z jednoho zdroje ve výši 16 209 Kč čistého měsíčně, byla svobodná, žila u rodičů, na bydlení se podílela 54,03 %, splácela interní splátky ve výši 5 105,20 Kč a externí splátky ve výši 2 110 Kč, kromě toho žalobce zohlednil i další čistý příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč. V lednu 2019 činil počáteční zůstatek na jejím účtu částku 5 266,13 Kč a konečný zůstatek 208,87 Kč, v únoru byl konečný zůstatek 197,75 Kč, v březnu 410,70 Kč, v dubnu 282,20 Kč, v květnu 299,77 Kč a v červnu 147,33 Kč. Dne 30. 8. 2021 byla sepsána předžalobní výzva, která byla žalované zaslána doporučeně dne 1. 9. 2021. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně, neboť dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobce před poskytnutím úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované. Z výpisu z účtu žalované před poskytnutím úvěru za období od ledna do června 2019 vyplývá, že tato měla na účtu je minimální zůstatek, většinou v rozmezí necelých 200 až 400 Kč každý měsíc, dosahovala příjmu kolem 16 000 Kč čistého měsíčně a již v době poskytování úvěru splácela další dluhy (dle sdělení žalobce ve výši 7 215,20 Kč). Kolik hradila na náklady spojené s bydlením, když žila u rodičů, nebylo uvedeno, v přehledu jejích majetkových poměrů je pouze sděleno, že se na nákladech podílela do výše 54 % a už vůbec z ověřování úvěruschopnosti žalované nevyplývá, z čeho věřitel vycházel při stanovení dalšího jejího příjmu ve výši 30 000 Kč čistého měsíčně, kdy lze pouze dovozovat, že jde o příjem jejích rodičů, s nimiž v době uzavírání úvěrové smlouvy žila, což však neznamená, že tento příjem mohl být počítán do příjmů žalované, která byla ve smlouvě uvedena jako jediná dlužnice a která také jako jediná byla zavázána plnit uzavřenou smlouvu. Za tohoto stavu věci má soud za to, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, neboť s ohledem na její finanční zatížení před poskytnutím úvěru, minimální příjem a výši poskytovaného úvěru, měl dle názoru soudu zkoumat její majetkové poměry podstatně více, zabývat se tím, jaké jsou její skutečné životní náklady a tyto řádně prošetřit. Pokud tak neučinil, způsobil tím absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, jakož i na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III ÚS 4129/2018. S ohledem na shora uvedené tedy soud přiznal žalobci toliko právo na vrácení nesplacené jistiny, kdy od částky 100 000 Kč odečetl žalovanou doposud uhrazenou částku 31 353,70 Kč a výslednou sumu 68 646,30 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od [datum], kdy se žalovaná dostala do prodlení se splácením dluhu, žalobci přiznal (§ 1970 občanského zákoníku). V ostatních nárocích byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta. 6. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal soud částečně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení, a to ve výši 48 %, neboť žalobce byl úspěšný v 74 % a neúspěšný ve 26 %. Pokud by byl ve věci plně úspěšný, příslušely by mu 2 úkony právní služby po 4 820 Kč a 1 úkon ve výši ½ za předžalobní výzvu, takže celkem by odměna za právní zastoupení činila 12 050 Kč, k tomu 3 režijní paušály po 300 Kč, 21 % DPH ve výši 2 719,50 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 3 704 Kč. Úhrnem by tak náklady řízení činily 19 373,50 Kč, 48 % z nich představuje částku 9 299,28 Kč.