16 C 117/2021-12 — Okresní soud v Příbrami

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 2. 9. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 900 Kč s příslušenstvím coby neuhrazené ceny za převoz žalovaného dne 21. 2. 2021 sanitním vozem ze zdravotnického zařízení žalobce na záchytnou stanici. Ve věci soud nejprve rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, proto jej soud zrušil a za podmínek stanovených § 115a) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve věci vyhlásil veřejně toliko rozsudek. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný. Z faktury č. 2170254 z 8. 3. 2021, účtu za dopravu č. 288071/3758736 z 5. 3. 2021, příkazu ke zdravotnímu transportu z 21. 2. 2021, ceníku převozu sanitním vozem na záchytnou stanici z 5. 3. 2020 a předžalobní upomínky z 15. 7. 2021 včetně vrácené zásilky dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dle příkazu ke zdravotnímu transportu byl dne 21. 2. 2021 nařízen převoz žalovaného z [ulice] vojenské nemocnice [obec] na záchytnou stanici [ulice]. K převozu bylo využito vozidlo [registrační značka]. Dle ceníku žalobce je za převoz sanitním vozem na záchytnou stanici účtováno celkem 2 900 Kč (2 650 Kč za převoz sanitním vozem, 250 Kč 1 hodina doprovodu sanitářem). Za sanitní převoz vystavil žalobce žalovanému dne 8. 3. 2021 fakturu č. 2170254 se splatností 22. 3. 2021. Dne 15. 7. 2021 byla žalovanému na adresu bydliště zaslána předžalobní upomínka, žalovaný však žalobci ničeho neuhradil. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Podle § 1968 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V souzené věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobci vznikly náklady na dopravu žalovaného sanitním vozem ze zařízení žalobce do záchytné stanice, byla prokázána i výše těchto nákladů. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 2 900 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ode dne [datum] ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. a přiznal v řízení zcela úspěšnému žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč. Při rozhodování o nákladech právního zastoupení postupoval soud dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává týž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze dvou paušálních náhrad po 100 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč.