16 C 130/2021-82 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 23 966 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi jeho právním předchůdcem, společností [právnická osoba], a žalovanou byly uzavřeny 2 smlouvy o zápůjčkách, a to dne [datum] a [datum], z nichž si žalovaná neplnila sjednané povinnosti a žalobci, jemuž byla pohledávka za ní postoupena, dluží předmětnou částku. 2. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k žalobě uvedla, že žalovanou částku neuznává, neboť věřitel neposoudil s odbornou péčí její schopnost splácet poskytnuté zápůjčky, v důsledku čehož jsou uzavřené smlouvy neplatné. Odkázala přitom na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III ÚS 4129/2018. Poukázala rovněž na nemravně sjednanou výši RPSN. V případě, že by neměla doposud uhrazenou jistinu zápůjček, požádala o splátky ve výši 200 Kč měsíčně s ohledem na péči o 3 děti a pro případ, že by měla již jistiny přeplaceny, navrhla, aby jí bylo bezdůvodné obohacení získané žalobcem, respektive jeho právním předchůdcem, vráceno. Při jednání ve věci samé byla soudem poučena o povinnosti specifikovat částku bezdůvodného obohacení, jejíhož zaplacení se domáhá, pro možnost vyměření soudního poplatku a projednání jejího návrhu, k čemuž uvedla, že se vydání bezdůvodného obohacení nedomáhá, ve svém písemném vyjádření jej uváděla pouze jako obranu proti žalobě. 3. Ze smluv o zápůjčkách z [datum] a [datum], karty zákazníka, výzvy k plnění z 28. 6. 2021 včetně podacího lístku, oznámení o postoupení pohledávek z [datum] včetně podacího lístku, tabulek umoření, smlouvy o postoupení pohledávky včetně přílohy a vyjádření žalované soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], uzavřena první smlouva o zápůjčce na částku 22 000 Kč se sjednanými 29 % úroky, které byly ve smlouvě vymezeny pevnou částkou, a to 3 935 Kč, poplatkem za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 824 Kč a poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 9 258 Kč. Úhrnem měla žalovaná uhradit částku 41 017 Kč v 60 týdenních splátkách po 684 Kč, doposud na předmětný dluh zaplatila 28 775 Kč. Před poskytnutím zápůjčky s ní byla vyplněna zákaznická karta, z níž vyplynulo, že v době uzavírání smlouvy byla na mateřské dovolené, pobírala rodičovský příspěvek ve výši 7 351 Kč a chodila na brigádu, z čehož měla příjem 3 200 Kč (vyplynulo z vyjádření žalované při jednání před soudem), byla vdaná, žila v nájmu, splácela další externí zápůjčky částkou 2 500 Kč měsíčně a odhadované výdaje u ní byly stanoveny na 6 200 Kč měsíčně. Další příjmy domácnosti byly uvedeny ve výši 19 800 Kč. Druhá smlouva o zápůjčce byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena dne [datum] na 12 000 Kč, úroky byly sjednány v částce 2 146 Kč a poplatky za flexibilní splácení, komfortní splácení, administrativní činnost a zpracování žádosti ve výši 4 916 Kč a 3 538 Kč Celkem na tuto zápůjčku měla žalovaná zaplatit 22 600 Kč v 60 týdenních splátkách po 377 Kč, fakticky doposud zaplatila 10 874 Kč. Podle zákaznické karty vyplněné k této smlouvě se na jejích osobních poměrech nic nezměnilo, i nadále byla na mateřské dovolené, kterou však pobírala v nižší částce, a to 6 286 Kč a měla další příjmy ve výši 4 800 Kč, další příjmy domácnosti byly stanoveny částkou 28 900 Kč, interní splátky na 2 800 Kč, externí splátky na 3 200 Kč a odhadované měsíční výdaje na 6 400 Kč. V obou případech předkládala žalovaná ke svým majetkovým poměrům pouze potvrzení o výši rodičovského příspěvku, který pobírala, žádné jiné majetkové poměry neprokazovala a nedokladovala ani žádný další příjem do domácnosti. Dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce, o čemž byla žalovaná písemně informována a dne 28. 6. 2021 byla písemně vyzvána k zaplacení dluhu, což neučinila. K dotazu soudu na právního zástupce žalobce, jaký je rozdíl mezi komfortním a flexibilním splácením, tento uvedl, že mu to není známo. 4. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žalobce neprokázal a neunesl ani důkazní břemeno ohledně toho, že jeho právní předchůdce řádně zkoumal úvěruschopnost žalované za situace, kdy žalovaná v době uzavírání obou smluv o zápůjčkách byla na mateřské dovolené, pobírala rodičovský příspěvek a měla určitý příjem z brigád, nicméně právní předchůdce žalobce zkoumal majetkové poměry žalované jen z potvrzení o výši rodičovského příspěvku, žádné jiné doklady si nevyžádal a neověřil tedy ani příjem z brigád žalované ani případný příjem jejího manžela. Rovněž tak nebyly ověřeny ani její výdaje, ty byly pouze odhadnuty, přičemž je třeba přihlédnout i k tomu, že již v době uzavírání smlouvy o zápůjčce v únoru 2018 splácela žalovaná další externí zápůjčku a bylo tedy evidentní, že má ještě další závazek. Ten trval i při sjednávání zápůjčky v květnu 2018, a přestože výdaje žalované tehdy přesáhly její příjmy, nevedlo to právního předchůdce žalobce k obezřetnosti ohledně její schopnosti zápůjčky splácet, neověřil např. výpisem z účtu, nájemní smlouvou, potvrzením o příjmu manžele, atd. nic, co by jej mohlo vést k závěru dostatečné bonity na straně žalované. Tím, že nesplnil povinnosti stanovené § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, způsobil neplatnost uzavřených smluv o zápůjčkách a soud mu proto přiznal toliko právo na uhrazení vyplacených jistin, kdy u smlouvy z [datum] byla žalované poskytnutá jistina ve výši 22 000 Kč, kterou zcela zaplatila, neboť na tento závazek uhradila celkem 28 775 Kč a u smlouvy z [datum] zaplatila částku 10 876 Kč, takže jí vznikl dluh ve výši 1 124 Kč, protože jistina činila 12 000 Kč. Z této dlužné částky je žalovaná povinna platit také zákonem stanovené úroky z prodlení ode dne následujícího poté, co se dostala do prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, jakož i na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III ÚS 4129/2018. Nadto soud poukazuje i na to, že ujednání o povinnosti žalované hradit i další poplatky považuje za ujednání sjednaná v rozporu s dobrými mravy, neboť spolu se smluvenými úroky navyšují jistinu u smlouvy z února 2018 o 86,44 % a u smlouvy z května 2018 o dalších 88,33 %. I přesto, že jednotlivé poplatky byly ve smlouvě samostatně specifikovány, je třeba na ně pohlížet tak, že fakticky plnily funkci úroků, čemuž nasvědčuje i to, že žalobce ani neví, jaký je rozdíl mezi poplatkem za flexibilní a za komfortní splácení (viz. vyjádření jeho právního zástupce). Dle názoru soudu šlo o kumulaci poplatků, jejichž cílem bylo navýšit pohledávku za žalovanou v rozporu s dobrými mravy (§ 588 občanského zákoníku), kdy soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. To pak ve svém důsledku vedlo k částečnému zamítnutí žaloby. 6. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když toto právo by příslušeno úspěšnější žalované, ta se však náhrady nákladů řízení výslovně vzala.