16 C 135/2021-64 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 26 620,45 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi jeho právním předchůdcem, společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, z níž si žalovaný neplnil sjednané povinnosti a žalobci, jemuž byla pohledávka postoupena, dluží předmětnou částku. 2. V dané věci soud po zjištění stanoviska účastníků řízení k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a) o. s. ř. veřejně vyhlásil toliko rozsudek. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze [datum] včetně zákaznické karty, tabulky umoření, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze 6. 1. 2021 včetně podacího lístku a předžalobní výzvy z 28. 6. 2021 včetně podacího lístku soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce na částku 22 000 Kč, kdy žalovaný kromě této částky se zavázal uhradit věřiteli ještě úroky ve výši 3 935 Kč (29 %), poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč. Úhrnem měl uhradit částku 41 017 Kč v 60 týdenních splátkách po 684 Kč, fakticky doposud uhradil 12 910 Kč. Před poskytnutím zápůjčky s ním byla vyplněna zákaznická karta, z níž vyplynulo, že žil v nájmu, byl svobodný, měl jednu vyživovací povinnost, pracoval na plný pracovní úvazek s příjmem 20 386 Kč čistého měsíčně, jeho odhadované měsíční výdaje byly 18 000 Kč a další příjmy do domácnosti činily 20 000 Kč, takže celkem věřitel počítal s příjmy 40 386 Kč. Z čeho tyto příjmy plynuly, ze zákaznické karty nevyplývá. Smlouvou z [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobce, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn a před podáním žaloby byl písemně vyzván k uhrazení zbývajícího dluhu, což neučinil. 4. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žalobce neprokázal a neunesl tak ani důkazní břemeno ohledně toho, že jeho právní předchůdce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného za situace, kdy v době uzavírání smlouvy o zápůjčce dosahoval příjmu 20 386 Kč čistého měsíčně a jeho výdaje činily 18 000 Kč za měsíc. Žalovaný měl přitom měsíčně zaplatit na čtyřech splátkách 2 736 Kč a měl další vyživovací povinnost a již z toho je patrné, že jeho schopnost úvěr řádně splácet, byla velmi omezena. Z čeho vyplývaly další příjmy do domácnosti žalovaného ve výši 20 000 Kč měsíčně ze zákaznické karty ani jiného dokladu nevyplývá, podle zákaznické karty byl žalovaný v době uzavření smlouvy o zápůjčce svobodný, žil v nájmu, nebyl spolubydlícím a není uvedeno, že by ani s někým vedl rodinnou domácnost. Navíc i pokud by tomu tak bylo, je otázkou, zda by tato další spolužijící osoba byla odpovědná za dluhy žalovaného, tedy zda by její příjmy mohly být posuzovány spolu s příjmy žalovaného. Dle názoru soudu nebyla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána, což ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru způsobuje neplatnost uzavřené smlouvy, ohledně čehož odkazuje soud například na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, jakož i na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III US 4129/2018. Nad to soud uvádí, že ujednání o dalších platbách kromě sjednané jistiny považuje za ujednání sjednané v rozporu s dobrými mravy, neboť navyšují jistinu o dalších 86,44 %, přičemž je evidentní, že další sjednané poplatky plnily funkci úroků přesto, že byly ve smlouvě o zápůjčce označeny různými pojmy a pokud přesáhly 60 % jistiny, pak byly sjednány v rozporu se zákonem (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Za tohoto stavu věci proto soud přiznal žalobci toliko právo na zaplacení dlužné jistiny spolu s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení a ve zbývajícím rozsahu ze shora uvedených důvodů žalobu zamítl. Pokud z jistiny ve výši 22 000 Kč doposud žalovaný uhradil 12 910 Kč, dluží tak žalobci 9 090 Kč a zákonné úroky ve výši 9,75 % od 21. 5. 2019, tedy ode dne, kdy se dostal do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). 6. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalovaný, kterému by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, zůstal ve věci zcela nečinný a vznik ani výši nákladů řízení neprokázal.