16 C 7/2022-50 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 80 788,22 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva, z níž si žalovaný neplnil sjednané povinnosti a žalobci dluží předmětnou částku. 2. V dané věci soud nejprve rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, proto jej soud zrušil a za podmínek stanovených § 115a) o. s. ř. veřejně vyhlásil toliko rozsudek. 3. Ze smlouvy o úvěru ze [datum], platební historie, výzvy ke splacení úvěru ze 14. 6. 2021 včetně dodejky, pracovní smlouvy žalovaného, úvěrové zprávy žalobce, úvěrové karty a předžalobní výzvy z 1. 7. 2021 včetně výpisu z poštovního podacího archu soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o úvěru na částku 87 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut za účelem úhrady jeho dluhů vůči [právnická osoba] s.r.o. ve výši 22 800 Kč, [jméno] [anonymizováno] ve výši 36 300 Kč a vůči žalobci ohledně úvěru z [datum] ve výši nesplacené jistiny 17 288 Kč. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, u něhož bylo zjištěno, že je dle pracovní smlouvy uzavřené dne [datum] zaměstnán v cizině, podle úvěrové karty dosahoval v době čerpání úvěru příjmu ve výši 12 933 Kč měsíčně, do jeho nákladů byly započítány částky životního minima pro dospělého člena domácnosti ve výši 3 140 Kč a životního minima na dvě vyživované děti ve výši 2 140 Kč, dále splátky jiným společnostem ve výši 2 685 Kč. Žalovaný byl v tu dobu ženatý, bydlel v podnájmu, měl dvě vyživovací povinnosti a jako další příjem domácnosti byla uvedena ještě částka 16 000 Kč, minimální výdaje na bydlení byly vyčísleny na 3 220 Kč a životní minimum členů domácnosti na 10 250 Kč. Předmětný úvěr měl žalovaný uhradit v 96 splátkách po 2 166 Kč měsíčně se smluvenými úroky ve výši 21,67 %, přičemž doposud na dluh uhradil 38 790 Kč a k doplacení dluhu nedošlo ani na základě výzev ze strany žalobce. Součástí uzavřené úvěrové smlouvy bylo i pojištění ve výši 177 Kč měsíčně. Podle žalobce dluží žalovaný na jistině 79 169,22 Kč, na poplatcích za dvojí odložení splátek a dvojí změnu splátek po 39 Kč za každý případ, celkem 156 Kč, na poplatcích za pojištění za 3 měsíce po 177 Kč, celkem 531 Kč, na poplatku za vymáhání 100 Kč a na smluvní pokutě do zesplatnění úvěru částku 832 Kč. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť žalobce před poskytnutím úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán s minimálním příjmem ve výši 12 933 Kč měsíčně v době, kdy měl nesplaceny 3 jiné úvěrové pohledávky a předmětná úvěrová smlouva byla uzavírána právě za účelem jejich konsolidace. Žalobce před poskytnutím úvěru přitom z pracovní smlouvy žalovaného pouze ověřil, že je zaměstnán, výši jeho příjmu a příjmu dalšího člena domácnosti nezkoumal, což vyplývá z přehledu listin, které uvedl do úvěrové karty, přičemž z ní ani nevyplývá, koho se týkal další příjem ve výši 16 000 Kč měsíčně. Za situace, kdy žalovaný bydlel v podnájmu, mohlo jít o další příjem i jiného člena domácnosti než například manželky (v době poskytnutí úvěru byl dle tvrzení žalobce ženatý) a není tedy patrno, zda tento ostatní příjem členů domácnosti je vázán na společné jmění žalovaného či na nějakou třetí osobu, která však není odpovědná za případné dluhy žalovaného. V situaci, kdy žalovaný v době žádosti o poskytnutí úvěru neměl splaceny 3 jiné svoje závazky a dosahoval minimálního příjmu, měl podle názoru soudu žalobce řádně prověřit jeho úvěruschopnost a neomezit se pouze na doložení pracovní smlouvy. Pokud tak neučinil, nese odpovědnost za neplatné uzavření úvěrové smlouvy, v důsledku čehož má nárok toliko na vrácení nesplacené jistiny (viz. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 18.2.2020, č.j. 22 Co 295/2019-86 nebo Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/2018). Pokud doposud žalovaný uhradil žalobci částku 38 790 Kč, dluží mu na jistině 48 210 Kč. K tomu soud přiznal žalobci ještě poplatky za dva odklady a dvě změny splátek ve výši celkem 156 Kč, za pojištění ve výši 531 Kč a za vymáhání ve výši 100 Kč, celkem tedy dalších 787 Kč. Úhrnem tak soud zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku 48 997 Kč se zákonnými úroky z prodlení z dlužné jistiny od [datum], kdy se žalovaný dostal do prodlení až do úplného zaplacení dluhu (§ 1970 občanského zákoníku). Ve všech zbývajících nárocích byla žaloba z důvodů shora uvedených zamítnuta. 6. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal soud úspěšnějšímu žalobci právo na částečnou náhradu nákladů řízení, kdy v případě plného úspěchu by mu vznikl nárok na odměnu za právní zastoupení podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 4 340 Kč za úkon, v daném případě se jednalo o 3 úkony, a to převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu ve výši celkem 13 020 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč, 21 % DPH ve výši 2 923,20 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 3 232 Kč. Úhrnem by náklady řízení činily 20 075,20 Kč a 22 % z nich představuje částku 4 416,50 Kč. Soud přitom vycházel z toho, že žalobce byl úspěšný co do 61 % a neúspěšný v 39 %, po odečtení míry úspěchu a neúspěchu tak mu přísluší náklady ve výši 22 %.