16 C 80/2022-35 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 4 834,56 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, z níž si žalovaná neplnila sjednané povinnosti a žalobci dluží předmětnou částku. 2. V dané věci soud nejprve rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, proto jej soud zrušil za podmínek stanovených § 115a) o. s. ř., veřejně vyhlásil toliko rozsudek. 3. Ze smlouvy o úvěru ze [datum] včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru, upomínek, předžalobní výzvy a obsahu spisů zdejšího soudu sp.zn. 5 C 66/2022 a 5 C 67/2022 soud zjistil následující skutkový stav věci. Mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena elektronicky smlouva o úvěru na částku 3 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu se smluvenými úroky ve výši 840 Kč do 28 dnů, tedy do [datum], což však nesplnila a na dluh neuhradila ničeho. Žalobce se kromě dlužné jistiny domáhal přiznání nákladů spojených s upomínáním ve výši 57,75 Kč, smluvených úroků ve výši 840 Kč a smluvní pokuty vyčíslené za dobu od 4. 6. 2021 do 17. 2. 2022 částkou 994,56 Kč. Podle rozhodnutí zdejšího soudu ve věci vedené pod sp.zn. 5 C 67/2022 uzavřela žalovaná dne 29. 4. 2021 smlouvu o zápůjčce na částku 6 000 Kč a ve věci 5 C 66/2022 dne 1. 5. 2021 úvěrovou smlouvu na částku 3 000 Kč, v obou těchto případech soud uzavřel, že nebyla řádně zkoumána její úvěruschopnost a považoval uzavřené smlouvy za neplatně sjednané. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci soud žalobě vyhověl pouze z části, neboť má za to, že žalobce neprokázal, že před poskytnutím úvěru zkoumal řádně úvěruschopnost žalované, což v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru způsobuje uzavřenou úvěrovou smlouvu neplatnou, a to i přesto, že výše poskytnuté jistiny činila toliko 3 000 Kč, neboť zákon o spotřebitelském úvěru nestanovuje minimální hranici, u níž by nebylo třeba úvěruschopnost dlužníka zkoumat, navíc žalovaná v době uzavírání předmětné spotřebitelské smlouvy byla vázána ještě dalšími smlouvami o zápůjčce uzavřenými dne [datum] a [datum]. Soud má přitom za to, že uzavřená úvěrová smlouva je neplatná absolutně a to s odkazem jednak na rozsudek Soudního dvora evropské unie ze dne [datum] v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článku 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2008/48/ES z 23. 4. 2008, podle něhož jsou soudy povinny zkoumat platnost uzavřených smluv z úřední povinnosti a jednak na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, případně na rozsudek Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 4129/2008. Za daného stavu věci tak byl žalobci přiznán toliko nárok na vrácení poskytnuté jistiny, a to z titulu bezdůvodného obohacení včetně nákladů spojených s upomínáním ve výši 57,75 Kč, neboť má soud za to, že tyto náklady by žalobce vynaložil, i kdyby se domáhal vrácení bezdůvodného obohacení a že jejich výše není nikterak nepřiměřená. Z dlužné jistiny pak přiznal žalobci soud také úroky z prodlení, a to od 4. 6. 2021, tedy ode dne následujícího po uplynutí splatnosti dluhu až do zaplacení, v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku. Ve všech ostatních nárocích byla žaloba z důvodů shora uvedených zamítnuta. 6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud úspěšnějšímu žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 26 %, neboť žalobce byl úspěšný v 63 % a neúspěšný v 37 % a v případě plného úspěchu ve sporu by mu vznikl nárok na náhradu nákladů ve výši 4 514 Kč, 26 % z této částky představuje 1 173,64 Kč.