17 C 202/2021 — Okresní soud v Příbrami

1. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 051 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný cestoval vlakem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], bez platného jízdního dokladu. Žalovanou částku představuje jízdné 51 Kč a smluvní pokuta 1 000 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 4. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má zato, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaný cestoval vlakem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 27. 3. 2021 bez platného jízdního dokladu v úseku Mirovice - Příbram, kdy jízdné činilo 51 Kč a přirážka 1 000 Kč. Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 9. 2021 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 14. 9. 2021, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. 6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“), zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, a z vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., přepravní řád. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. občanského zákoníku. Podle § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 2048 odst. 1 věty první občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 7. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována. 8. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Nástupem žalovaného do vlaku byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným platně uzavřena přepravní smlouva, jejíž součástí byly smluvní přepravní podmínky, a žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit jízdné dle tarifu. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o přepravě částku 1 051 Kč (představující jízdné 51 Kč a smluvní pokutu 1 000 Kč přiznanou dle smluvních přepravních podmínek a § 2048 občanského zákoníku) se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od 28. 3. 2021 do zaplacení, když žalovaný se dostal s úhradou do prodlení, a to podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 200 Kč, tj. 600 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH počítané z částky 900 Kč, tj. 189 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 400 Kč. 10. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.