17 C 42/2022-32 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 550,46 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně uzavřela dne 19. 6. 2019 s žalovaným smlouvu o bankovních službách. Následně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27. 3. 2019 dodatek ke smlouvě o povoleném debetu, na základě kterého se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve formě možnosti přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku ve výši 10 000 Kč na běžném účtu. Na účtu žalovaného byl evidován nepovolený debet, který činil částku 11 550,46 Kč a žalovaný byl vyzván k úhradě této částky. Úroková sazba pro vzniklý nepovolený debet činila 25 % p. a. Žalobkyně následně zrušila žalovanému běžný účet ke dni 5. 11. 2020 a záporný zůstatek z účtu 11 550,46 Kč byl převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu. Žalovaný žalobkyni do dnešního dne ničeho neuhradil. 2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud jej proto usnesením zrušil a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval účastníky ke zjištění stanovisek k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a o. s. ř. Účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek. 3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 19. 6. 2019 uzavřena smlouva o bankovních službách, na základě které žalobkyně zřídila a vedla ve prospěch žalovaného běžný účet č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky. Z dodatku ke smlouvě o povoleném debetu uzavřeným mezi žalobkyní a žalovaným dne 27. 3. 2019 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve formě možnosti přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku ve výši 10 000 Kč na výše uvedeném běžném účtu. Dopisem ze dne 14. 10. 2020 žalobkyně odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu, a to z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. Dopisem ze dne 5. 11. 2020 žalobkyně žalovanému oznámila, že ke dni 5. 11. 2020 byl zrušen běžný účet žalovaného a že k jeho zrušení došlo poté, co dne 2. 11. 2020 zanikla smlouva, na základě které byl běžný účet veden, a to v důsledku odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně. Současně žalobkyně žalovanému v tomto dopise oznámila, že dluh ve výši 11 550,46 Kč byl převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 2. 8. 2021, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. 4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti). 7. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o povoleném debetu a smlouvy o bankovních službách celkem částku 11 550,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 550,46 Kč od 26. 11. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 004,73 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 11 550,46 Kč od 6. 11. 2020 do 25. 11. 2021, když žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení, a to podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Při rozhodování o nákladech právního zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč, tj. 900 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH počítaných z částky 1 200 Kč, tj. 252 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 800 Kč Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám právní zástupkyně žalobkyně.