17 C 8/2022-39 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 127 Kč s příslušenstvím s tím, že 1. 12. 2017 uzavřela s žalovaným pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Smlouva byla ukončena ke dni 9. 12. 2020 pro neplacení pojistného. Žalovanou částku představuje dlužné pojistné za dobu od 1. 6. 2020 do 9. 10. 2020 ve výši 2 127 Kč. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení. 3. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto jej usnesením zrušil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 1. 12. 2017 uzavřena pojistná smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění vozidla se sjednaným ročním pojistným 4 718 Kč, a s počátkem pojištění od 1. 12. 2017. Pojistná smlouva byla ukončena ke dni 9. 12. 2020 pro neplacení pojistného. Za období od 1. 6. 2020 do 9. 10. 2020 činí dlužné pojistné částku 2 127 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 2. 3. 2021, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. 5. Spor mezi účastníky řízení soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“). Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 2758 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně platit žalobkyni pojistné a pojistná smlouva zanikla. 6. Podle § 2782 odst. 1 občanského zákoníku má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 7. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nikterak nevyjádřil. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu pojistné smlouvy částku 2 127 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 127 Kč od 10. 10. 2020 do zaplacení, když žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 200 Kč, tj. 600 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH počítaných z částky 900 Kč, tj. 189 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 400 Kč. 9. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.