5 C 15/2022-70 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhal rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalovaného mu zaplatit částku 35 187 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % a nákladů řízení ve výši 8 281 Kč. Žalobce (do [anonymizováno] [rok] [právnická osoba]) uzavřel se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] dne [anonymizováno] [rok], na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 22 650 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 20 % z čerpané jistiny, tedy 4 530 Kč, úrok měl být sjednán ve výši 20 %. Celková výše tvořená součtem jednotlivých částek činila 58 301 Kč, smluvní pokuta byla dohodnuta ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc. Žalovaný uhradil ve prospěch pohledávky žalobce částku 50 657 Kč. 2. Svá tvrzení uvedená v žalobě žalobce prokazoval smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], výpisem z revolvingového úvěru. 3. Okresní soud v Příbrami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl z důvodu nepřiměřených vysokých nákladů za poskytnutí úvěru ve výši 157 %. 4. Ve věci bylo jednáno dne [datum], žalovaný se bez řádné omluvy nedostavil, podle § 101/3 o.s.ř. bylo jednáno bez jeho osobní účasti. 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu dne [datum], žalovaný uvedl adresu v sídle [stát. instituce], úvěrový limit byl sjednán ve výši 50 000 Kč s tím, že žalovaný není povinen celý úvěr čerpat. Poplatek za sjednání úvěru byl sjednán ve výši 20 % z čerpané jistiny. v případě splatnosti úvěru se úrok měl snížit na 15 %. Úvěr byl poskytován dle článku 9 smlouvy dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobce tvrdil v návrhu i při projednání věci, že finanční prostředky byly poskytnuty ve výši 22 650 Kč, součástí dlužné jistiny se staly i poplatky dle smlouvy. Čerpání revolvingového úvěru žalobce prokázal výpisy k úvěru. 6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. Soud konstatuje, že žalobce neunesl důkazní povinnost o splnění zákonné povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, zvláště, když žalovaný uváděl trvalé bydliště v sídle [stát. instituce]. Porušení povinnosti stanovené zákonem č. 257/2016 Sb. má za následek absolutní neplatnost smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku (srovnej právní názor ÚS ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III ÚS 4129/18, právní názor NS ČR v rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018). Výkon práva ve prospěch žalobce by v daném případě byl v rozporu s povinností, kterou stanoví § 6 zákona č. 89/2012 Sb. tedy povinnosti jednat v právním styku poctivě. V důsledku neplatnosti smlouvy byl žalovaný povinen vrátit poskytnuté finanční prostředky ve výši 22 650 Kč, jinak by mu vniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Tuto povinnost však splnil, když zaplatil celkem 50 657 Kč, tedy cca dvojnásobek půjčené částky. 7. Žalobce byl ve věci zcela neúspěšný, žalovaný náklady řízení nepožadoval, soud proto o nákladech rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. shora. 8. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 1 408 Kč, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu však nebylo vyhověno, soud proto v souladu s položkou 2 odstavec 3 zákona č. 549/1991 Sb. rozhodl o povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek ve výši 351 Kč České republice na účet Okresního soudu v Příbrami tak, jak je uvedeno ve výroku III. shora.