6 C 36/2022-24 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „ o. s. ř.”) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal po žalované zaplacení částky 1 062 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná cestovala vlakem provozovaným právní předchůdkyní žalobce, společností [právnická osoba], bez platného jízdního dokladu. Žalovanou částku představuje jízdné 62 Kč a smluvní pokuta 1 000 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobci. Zároveň žalobce uplatnil nárok na zákonný úrok z prodlení. 3. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto jej usnesením zrušil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaná cestovala vlakem provozovaným právní předchůdkyní žalobce, společností [právnická osoba], dne 16. 4. 2021, když nastoupila do vlaku [anonymizováno] [číslo] směr Beroun bez platného jízdního dokladu, kdy jízdné činilo 62 Kč a přirážka 1 000 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 10. 2021 došlo k postoupení pohledávky na žalobce, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 15. 10. 2021, kterou byla v souladu s § 142a o. s. ř. vyzvána k zaplacení dlužné částky. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“), zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, a z vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., přepravní řád. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. občanského zákoníku. Dle § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle § 2048 odst. 1 věty první občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 6. Pohledávka za žalovanou byla v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku platně postoupena žalobci, který je tak aktivně věcně legitimován. 7. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Nástupem žalované do vlaku byla mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovanou platně uzavřena přepravní smlouva, jejíž součástí byly smluvní přepravní podmínky, a žalované tak vznikla povinnost zaplatit jízdné dle tarifu. Žalovaná zůstala ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřila. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci z titulu smlouvy o přepravě částku 1 062 Kč (představující jízdné 62 Kč a smluvní pokutu 1 000 Kč přiznanou dle smluvních přepravních podmínek a § 2048 občanského zákoníku) se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od 17. 4. 2021 do zaplacení, když žalovaná se dostala s úhradou do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 200 Kč, tj. 600 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH počítané z částky 900 Kč, tj. 189 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 400 Kč. 9. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.