7 C 136/2022-27 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 518 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným žalobkyní a uzavřel tak s ní smlouvu o přepravě osob, kdy při provádění přepravní kontroly se žalovaný neprokázal platným jízdným dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné, a to dne 23. 10. 2019. Jelikož pak žalovaný porušil svou povinnost cestujícího, vznikla mu dle smluvních přepravních podmínek povinnost uhradit žalobkyni přirážku k jízdnému tj. smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Splatnost jednotlivých pohledávek pak nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalovaného bylo právo na zaplacení uplatněno. Žalovanou částku tak představuje jedenkrát smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč a jedenkrát jízdné ve výši 18 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 8. 11. 2021 předžalobní výzvu, avšak žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil. Zároveň žalobkyně uplatnila také nárok na zákonný úrok z prodlení. 2. V dané věci soud použil ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., ze kterého vyplývá, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není odvolání přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. 3. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Účastníci byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, a proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 23. 10. 2019 vyplývá, že žalovaný cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným žalobkyní téhož dne, kdy se na výzvu neprokázal jízdním dokladem, čímž mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni jízdné ve výši 18 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 11. 2021 soud zjistil, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, kterou byl žalovaný v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. Dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána žalovanému dne 8. 11. 2021. 5. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná, neboť tvrzení v ní uvedená byla prokázána listinnými důkazy předloženými žalobkyní. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nijak nebyla zpochybněna. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o přepravě celkem částku ve výši 1 518 Kč včetně příslušenství sestávající z jedenkrát jízdného ve výši 18 Kč a jedné smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, přiznané dle smluvních přepravních podmínek a ustanovení § 2048 občanského zákoníku. 6. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“), dále ze zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a z vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., přepravní řád. Dle ustanovení § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě zcela vyhověl. Lhůta k plnění byla podle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. 8. S ohledem na skutečnost, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do splatnosti, dostal se s placením dluhu do prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. l za použití ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a ze dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a). Soud při určení výše nákladů řízení vycházel z příslušných ustanovení zákona, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech. Lhůta k plnění byla podle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.