7 C 149/2022-45 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalovaného jí zaplatit částku 15 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 237,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 789 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem 25,26% ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. 2. V návrhu tvrdila, že je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, kterou uzavřela se svým právním předchůdcem společností [právnická osoba] Právní předchůdce uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal rovněž zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 25,26% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 1. 2021. Žalovaný nerespektoval dohodnuté splátky, došlo k zesplatnění. Ke dni postoupení 7. 1. 2022 pohledávka činila celkem 27 200 Kč z toho dlužná jistina 15 000 Kč a dlužné úhrady za služby a navýšení ve výši 12 200 Kč (dlužný poplatek za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 600 Kč, navýšení ve výši 6 200 Kč), kdy žalobkyně po žalovaném požaduje pouze uhrazení nesplacené dlužné jistiny s příslušenstvím. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou k úhradě dlužných částek, žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho dalšího neuhradil. 3. Okresní soud v Příbrami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl pro nepřiměřeně vysoké poplatky a ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se k nařízenému jednání bez řádné omluvy nedostavil, podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu tak bylo jednáno bez jejich přítomnosti. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 5. Soud z provedených důkazů, a to z karty zákazníka, smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] včetně smluvních podmínek, postupní smlouvy včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku, z předžalobní výzvy včetně podacího lístku, výpisu z rejstříku zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal kromě jistiny zaplatit také úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 25,26% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 1. 2021. Dne 7. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno, a byl také vyzván k dobrovolnému plnění. Žalovaný uhradil na pohledávku částku ve výši 6 000 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje pouze uhrazení nesplacené dlužné jistiny s příslušenstvím. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky. 6. Spor mezi účastníky soud posoudil podle ustanovení § 239a a násl., § 2991, § 1879 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a dále podle § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. 7. Dále podle ustanovení § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 9. Ve smyslu citované právní úpravy a zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, když vycházel pouze z tvrzení a informací, která mu podal žalovaný a které byly zaznamenány do karty žalovaného a jiná šetření neprováděl. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele je absolutní neplatnost smlouvy, ke které je soud povinen ze zákona přihlížet. Podle právního názoru Krajského soudu v Praze, v jeho rozhodnutí 27 Co 81/2019-75 je třeba si uvědomit, že spotřebitel je slabší stranou, je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Na rozdíl od poskytovatele nemá znalost oboru, dostatek profesionální zkušenosti, právní poradenství, účetnictví, marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, kdy smlouvy bývají uzavírány jako adhézní a podobně. Současně již z podstaty věci peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají a jejich cílem je úvěr za každou cenu získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Právě proto zákon uložil poskytovatelům povinnost posuzovat úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy. Smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, je vyhnout se situacím, kdyby úvěr mohl být poskytnut i osobám, u nichž by bylo důvodně možné pochybovat o tom, že budou schopni úvěr splácet. Je dán zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky dle § 588 občanského zákoníku. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález]. 10. Soud proto nárok žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, žalovaný převzal finanční částku 15 000 Kč bez právního důvodu, vrátil dosud toliko 6 000 Kč, tudíž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 9 000 Kč, proto soud žalobě částečně vyhověl /výrok I./. 11. Na druhé straně soud žalobu ve zbývající části z důvodu absolutní neplatnosti zamítl, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl platně vzniknout nárok na zaplacení poplatků či smluvního úroku /výrok II./. 12. S přihlédnutím k úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.