7 C 21/2022-35 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 540 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný se stal s účinností od srpna 2019 poplatníkem televizního poplatku. Měsíční výše televizního poplatku činí částku 135 Kč. Žalovaný nehradil televizní poplatky v období od září 2020 do prosince 2020, v důsledku čehož mu vznikl dluh ve výši 540 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, avšak žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil. Zároveň žalobkyně uplatnila také nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 44,25 Kč. 3. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud jej proto usnesením zrušil a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval účastníky ke zjištění stanovisek k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a o. s. ř. Účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek. 4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků soud zjistil, že žalovaný je poplatníkem televizního poplatku dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, s účinností od srpna 2019. Dle citovaného zákona činí výše televizního poplatku 135 Kč měsíčně. Žalovanému vznikl dluh na televizních poplatcích ve výši 540 Kč za období od září 2020 do prosince 2020. Dle specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vznikl žalobkyni nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 44,25 Kč. Soud dále zjistil, že žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, kterou byl žalovaný v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“), dále ze zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po jej písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Podle § 7 odst. 2 citovaného zákona, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 6. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu nezaplacených televizních poplatků celkem částku ve výši 540 Kč včetně příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 44,25 Kč. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. 8. S ohledem na skutečnost, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do splatnosti, dostal se s placením dluhu do prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ve výši 44,25 Kč. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Při rozhodování o nákladech právního zastoupení postupoval soud podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze dvou úkonů právní služby tj. dvou režijních paušálů po 100 Kč, tj. 200 Kč a zaplaceného soudní poplatku ve výši 400 Kč Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.