7 C 55/2019-328 — Okresní soud v Příbrami

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. zamítl žalobu, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 1 350 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 30. 11. 2016 do zaplacení, ve výroku II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 1. k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 158 369 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a ve výroku III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 2. k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 152 460 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Vytýká soudu prvního stupně, že skutkový stav popsaný v bodě 18. napadeného rozsudku„ dokresluje tak, aby pasoval do právního stavu režimu dvou odlišných okamžiků naplnění předmětu zprostředkování, a tím i splatnost sjednané provize, které umožňuje § 2447 v odst. 1 a v odst. 2 o. z.“. Svědkyně [příjmení] sice detailně popsala skutečnosti předcházející uzavření smlouvy o zprostředkování a že nejen z její strany byla vyvíjena maximální snaha o uzavření kupní smlouvy na nemovitosti v [obec], nikdy však výslovně nepotvrdila, že jednala s J& [právnická osoba] (dále též jen„ financující banka“), dále nikdy nebyla přítomna na jejich schůzce a nepotvrdila, že by s nimi Mgr. [příjmení] nemohl jednat. Svědkyně tedy nevyloučila, že by ke zprostředkovatelské činnosti nemohlo dojít. [jméno] účelově vyvracel pouze žalovaný 1. ve svém účastnickém výslechu. Soud prvního stupně nesprávně vyvodil z jejího výslechu, že to byla právě svědkyně [příjmení], která jako první subjekt oslovila peněžní ústav, což by mělo být překážkou pro přiznání nároku na provizi. I v případě, byla-li by to právě uvedená svědkyně, která vedla prvotní kontakt s bankou, dokonce i v případě, kdyby uvedená banka byla na prohlídce nemovitosti, a dokonce by s ní bylo jednáno, tak ani v tomto případě nedochází k vyloučení nároku na provizi. Správný skutkový stav vychází z celkového chronologického sledu všech událostí (ten vyplývá i z výpovědi této svědkyně). Žalovaní si zarezervovali nemovitost, kterou nedokázali v danou chvíli financovat, a protože se jednalo o kupní cenu v desítkách milionů, participovalo na dané úloze zajistit její úhradu množství subjektů, přičemž nikomu z nich se nepodařilo zajistit ani příležitost pro její získání. Ve prospěch nároku na provizi svědčí zjištění, že ze stavu nemožnosti financovat kupní cenu dochází po uzavření smlouvy o zprostředkování k prvotnímu kvalifikovanému jednání s předmětnou bankou a následným několikaměsíčním jednáním zakončeným uzavřením zprostředkovávané smlouvy, prostřednictvím níž byla financována koupě. Soud by též měl zhodnotit to, že žalovaní nedali souhlas s výslechem zástupců financující banky. Soud se nikterak nevypořádal s faktickou nemožností uhradit kupní cenu žalovanými a ani se nevypořádal s tím, jak stav vypadal před a po uzavření smlouvy o zprostředkování. Zcela pak opomněl výslech Mgr. [příjmení], který uvedl, že on jednal s financující bankou na základě pokynu Mgr. [příjmení] a jehož prostřednictvím tedy Mgr. [příjmení] plnil svoji povinnost zprostředkování. Bylo zcela irelevantní, zda zprostředkovatelskou činnost zprostředkovatel vykonává osobně, případně zda se nechal zastoupit třetí osobou (vztah pracovněprávní, příkazní, zmocnění), rozhodující je, zda bylo sledovaného výsledku dosaženo jeho přičiněním. Konkrétní způsoby, jakými lze zprostředkovatelskou činnost vykonávat, mohou být velmi pestré a mohou předpokládat různou míru aktivity zprostředkovatele, nemusí tkvět ve zcela běžných úkonech, ale může souviset ve využití svých znalostí a známostí. V daném případě nebylo prokázáno, že by předmět zprostředkování obstaral někdo jiný. Soud se nevypořádal ani s posledním odstavcem zprostředkovatelské smlouvy o tom, že žalovaní měli zprostředkovatele informovat o tom, že si zprostředkovávanou smlouvu zajistili z jiných zdrojů, než na kterých participoval zprostředkovatel. Žalovaný 1. potvrdil, že takto zprostředkovatele neinformoval, čímž nepřímo deklaroval přínos zprostředkovatele. Není proto správný závěr soudu prvního stupně, který vyhledání zájemce přičetl zjevně svědkyni [příjmení], popřípadě samotným žalovaným. Soud nároku nevyhověl, neboť nebyl předložen konkrétní, tj. zcela doslovně doložený přímý důkaz o zapříčinění se uzavření zprostředkovávané smlouvy právě zprostředkovatelem, přičemž opomíjí velké množství nepřímých na sebe logicky a chronologicky navazujících důkazů. Dále žalobkyně vytkla soudu prvního stupně, že v rámci právního posouzení neměl jasno, zda se závazkový vztah řídí režimem ustanovení § 2447 odst. 1 o. z. nebo ustanovení § 2447 odst. 2 o. z. V doplnění odvolání a při odvolacím jednání pak žalobkyně namítla, že řízení bylo postiženo vadou, pokud nebyli vyslechnuti svědci Ing. [příjmení] a Ing. [příjmení], kteří by potvrdili, že prvotní úspěšný kontakt mezi zástupci financující banky a žalovanými byl zprostředkován Mgr. [příjmení] prostřednictvím Mgr. [příjmení] a že díky této zprostředkované schůzce došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalovaný 1. navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Zopakoval genezi celého případu, tedy že žalovaní v polovině roku 2015 projevili zájem o koupi nemovitostí nacházejících se v [obec] za účelem vybudování a provozování domova pro seniory. V září 2015 byla uzavřena rezervační smlouva na tuto koupi. Financování koupě mělo být zajištěno prostřednictvím bankovního úvěru. Za účelem jeho sjednání komunikovali s těmito bankami zejména žalovaní a realitní makléři realitní kanceláře. Na doporučení [jméno] [příjmení] byla pro účely zajištění právního poradenství uzavřena mezi žalovanými a Mgr. [jméno] [příjmení] smlouva o poskytování právních služeb. Dne 19. 5. 2016 byla uzavřena zprostředkovatelská smlouva. Za účelem realizace svého podnikatelského záměru založili žalovaní obchodní společnosti, kterým [anonymizováno] [právnická osoba] poskytla úvěr, když smlouva o úvěru za účelem financování koupě byla uzavřena dne [datum]. Následně si Mgr. [jméno] [příjmení] jako zprostředkovatel vyúčtoval provizi ve výši 1 350 000 Kč. Žalovaný 1. ze zcela ztotožňuje se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že smlouva o úvěru nebyla uzavřena v důsledku činnosti Mgr. [jméno] [příjmení]. Ten nevynaložil činnost, která by měla jakýkoliv vliv na možnost žalovaných k uzavření smlouvy o úvěru, či dokonce, že by bez takové činnosti nemohla být smlouva uzavřena. V bance neměl žádné kontakty, které by mohly výrazně přispět k uzavření smlouvy. Smlouva byla uzavřena v důsledku jednání žalovaných a spolupracujících realitních makléřů, zejména pana [příjmení] a paní [příjmení]. Sama svědkyně vypověděla, že banku kontaktovala dříve než Mgr. [příjmení]. Svědek [příjmení] potvrdil, že Mgr. [příjmení] neměl v bance žádné kontakty, díky nimž by mohla být zvýšena pravděpodobnost uzavření smlouvy a co se týče tvrzení, že smlouva o úvěru byla uzavřena díky kontaktu Mgr. [příjmení] na zástupce financující banky Mgr. [příjmení], pak Mgr. [příjmení] sdělil žalovanému 1., že neví, kdo v bance úvěr vyřídil. K otázce substitučního zmocnění Mgr. [příjmení] Mgr. [příjmení] soud prvního stupně přihlédl, neměl však za to, že by tato skutečnost prokazovala vznik nároku na provizi. Tvrzení o tom, že žalovaní nemohli získat financování své koupě obdobným úvěrem od jiných subjektů než od financující banky, je spekulativní, což vyvrací již samotná skutečnost, že krátce po uzavření smlouvy o úvěru byl úvěr převeden ke [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] S ohledem na důkazní břemeno žalobkyně nepostačuje, že nebylo uzavření úvěrové smlouvy v důsledku činnosti Mgr. [příjmení] vyloučeno, naopak je povinností žalobkyně, aby tuto skutečnost prokázala. Žalovanému 1. není zřejmé, z jakého důvodu žalobkyně polemizuje se soudem prvního stupně ohledně aplikace ustanovení § 2447 o. z., když pro rozhodnutí ve věci je rozhodující otázka nikoliv splatnosti provize, ale její vznik. A tedy skutečnost, zda smlouva o úvěru byla uzavřena v důsledku zprostředkovatelské činnosti Mgr. [příjmení] či nikoliv. Z dokazování vyplynulo, že jednání s financující bankou, stejně jako s dalšími bankami, byla vedena ještě před uzavřením smlouvy o poskytování právních služeb a smlouvy o zprostředkování s Mgr. [příjmení]. Podmínkou pro poskytnutí úvěru bylo předložit bankám zpracovaný podnikatelský záměr, na čemž se Mgr. [příjmení] žádným způsobem nepodílel. Nad rámec uvedeného má žalovaný 1. za to, že smlouva o zprostředkování je absolutně neplatná pro její rozpor s dobrými mravy, pokud tuto smlouvu uzavřel Mgr. [příjmení] jako advokát poskytující žalovaným právní služby v téže oblasti. Navíc byla uzavřena v rozporu se zákonem č. 85/1996 Sb. o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o advo