9 C 1/2022-42 — Okresní soud v Příbrami

1. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 25. 10. 2021 domáhala, aby jí žalovaný zaplatil neuhrazené jízdné ve výši 16 Kč s přirážkou (smluvní pokutou) ve výši 1 500 Kč za cestování autobusem [číslo] dne 6. 3. 2020 bez platného jízdního dokladu. Žalobkyně, které byla pohledávka postoupena [společnost] [anonymizováno] [územní celek] [anonymizováno], současně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužných částek ode dne 22. 3. 2020 do zaplacení. 3. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 4. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne 6. 3. 2020 žalovaný využil ke své přepravě vozidel hromadné dopravy na autobusové lince [číslo] kterou provozuje právní předchůdkyně žalobkyně. Při provedené přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž s ním revizor sepsal záznam [číslo]; totožnost žalovaného byla zjištěna z jeho občanského průkazu. Protože se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, vznikla mu povinnost zaplatit přirážku 1 500 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni. Dne 10. 2. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 1 516 Kč. Žalovaný ji ani přes výzvu nezaplatil. 6. Spor mezi účastníky soud posoudil podle § 2550 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dále dle § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., přepravní řád. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný tím, že dne 6. 3. 2020 cestoval autobusem, uzavřel s žalobkyní konkludentně (mlčky) smlouvu o přepravě osob dle § 2550 o. z., na základě které mu vznikla povinnost zaplatit jízdné dle tarifu. Při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem, a proto mu dle smluvních přepravních podmínek vznikla povinnost zaplatit přirážku ve výši 1 500 Kč. Jízdné a přirážka byly splatné v den provedení přepravní kontroly. Žalovaný je neuhradil, a dostal se tak do prodlení (§ 1970 o. z.). Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni, které byla pohledávka postoupena, částku 1 516 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 22. 3. 2020 do zaplacení (výše zákonného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby), tj. 600 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21% DPH ze součtu odměny a režijních paušálů, tj. 189 Kč, a soudního poplatku ve výši 400 Kč.