9 C 162/2022-30 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 9. 2022 domáhala po žalované zaplacení 17 616 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy úvěru [číslo] kterou žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 26. 8. 2020. Na základě této smlouvy byla žalované přenechaná částka 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku zaplatit v 60 týdenních splátkách, přičemž výše každé splátky činila 363,60 Kč. Žalovaná se nad rámec jistiny zavázala uhradit poplatek 9 816 Kč. Vrátila však jen 4 200 Kč. Zbytek dluhu ani přes výzvu neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 1. 12. 2022 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Žalobkyně podepsala s žalovanou dne 26. 8. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalované přenechala v hotovosti 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit včetně úroku 2 376 Kč s úrokovou sazbou 70,89 % ročně, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru 3 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso 3 840 Kč, a to v 60 týdenních splátkách, přičemž výše každé splátky činila 363,60 Kč. Celková částka splatná žalovanou tak činila 21 816 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Dle tvrzení žalobkyně uhradila do zahájení soudního řízení 4 200 Kč. Dle dopisu ze dne 10. 2. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení 17 616 Kč, a to ve lhůtě do 7 dnů od doručení výzvy. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalované dne 10. 2. 2022. 5. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, a to odborným posouzením jejích příjmů a výdajů a nahlédnutím do externích registrů. Dle karty zákazníka činil příjem žalované 24 423 Kč měsíčně a výdaje žalované 13 423 Kč měsíčně. Údaje o příjmech a výdajích žalované však nebyly doloženy příslušnými listinami (např. výpisem z účtu, nájemní smlouvou, výplatní páskou, apod.). Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne 1. 12. 2022, soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., o potřebě doplnit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalované 12 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V daném případě žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované, spoléhala se jen na jí sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. 12. Žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vrátila však jen 4 200 Kč. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 7 800 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 8,5 % ročně (výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne 23. 2. 2022 do zaplacení. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalované lhůtu k zaplacení 7 dnů od doručení výzvy. Dle § 573 o. z. se má za to, že dopis je doručen třetí pracovní den po odeslání. Výzva byla tedy žalované doručena dne 15. 2. 2022. Žalovaná tak byla povinna vrátit poskytnutou jistinu nejpozději dne 22. 2. 2022. Protože žalovaná svou povinnost nesplnila, dostala se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení jí však nevznikly