9 C 24/2022-22 — Okresní soud v Příbrami

1. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 29. 11. 2021 domáhala, aby jí žalovaná zaplatila neuhrazené jízdné ve výši 30 Kč s přirážkou (smluvní pokutou) ve výši 1 500 Kč za cestování tramvají [číslo] dne 7. 9. 2021 bez platného jízdního dokladu. Žalobkyně současně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužných částek ode dne 8. 9. 2021 do zaplacení. 3. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. 4. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne 7. 9. 2021 žalovaná využila ke své přepravě vozidel hromadné dopravy na žalobkyní provozované tramvajové lince [číslo]. Při provedené přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž s ní revizor sepsal záznam [číslo]; totožnost žalované byla zjištěna z jejího občanského průkazu. Protože se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, vznikla jí povinnost zaplatit přirážku 1 500 Kč. Dne 18. 11. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 1 530 Kč. Žalovaná ji ani přes výzvu nezaplatila. 6. Spor mezi účastníky soud posoudil podle § 2550 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dále dle § 37 odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., přepravní řád. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaná tím, že dne 7. 9. 2021 cestovala tramvají, uzavřela s žalobkyní konkludentně (mlčky) smlouvu o přepravě osob dle § 2550 o. z., na základě které jí vznikla povinnost zaplatit jízdné dle tarifu. Při přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem, a proto jí dle smluvních přepravních podmínek [anonymizováno] vznikla povinnost zaplatit přirážku ve výši 1 500 Kč. Jízdné a přirážka byly splatné v den provedení přepravní kontroly. Žalovaná je neuhradila, a dostala se tak do prodlení (§ 1970 o. z.). Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 1 530 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně ode dne 8. 9. 2021 do zaplacení (výše zákonného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby), tj. 600 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21% DPH ze součtu odměny a režijních paušálů, tj. 189 Kč, a soudního poplatku ve výši 400 Kč.