11 C 81/2023-65 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 594 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o bezúčelovém spotřebitelském úvěru dne [datum] elektronickou cestou prostřednictvím webových stránek žalobkyně s ověřením vlastnictví účtu žalovaného způsobem v žalobě popsaným. Žalovaný přitom zaslal na účet žalobkyně ověřovací platbu 1 Kč. Na základě takto uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč dne [datum] na jeho účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal jej splatit včetně poplatku za poskytnutí úvěru 495 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách, přičemž výše 1. splátky činila 1 219 Kč, 2. - 8. činila 1 459 Kč (k těmto je připočítán úrok stanovený pevnou částkou 735 Kč) a 9. – 24. činila 724 Kč. Spolu s uvedenou sumou se zavázal žalovaný uhradit poplatek za službu – bezpečná splátka. Ten činí 99 Kč a umožňuje klientovi v případě nečekané životní události odložit splatnost úvěru o 30 dní, který je účtován 4x. Celkem se tak zavázal uhradit 20 640 Kč. Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dnů tzv. korunovým odkladem dle smlouvy, když uhradil 1 Kč. Za takové prodloužení je účtován poplatek ve výši 1 485 Kč, účtováno 2x. K prodloužení došlo [datum] úhradou 1 Kč. Kromě této platby uhradil žalovaný 1 Kč ještě [datum]. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou závazků, byl cestou SMS a e-mailem vyzýván k úhradě. V této souvislosti požaduje žalobkyně náhradu účelně vynaložených nákladů celkem 1 030 Kč. Dále žalobkyně uplatnila nárok na smluvní pokutu dle smlouvy, a to ve výši 1 500 Kč. K úhradě dluhu vyzvala žalobkyně žalovaného předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalovaný však již nic nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými (poštovní podací arch, opis výpisu, předžalobní výzva ze dne [datum], kopie občanského průkazu žalovaného, sazebník žalobkyně, ověření bonity, formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrová smlouva, potvrzení o platbě). Z těchto důkazů má za ověřené a prokázané tvrzené skutečnosti o uzavření úvěrové smlouvy a jejích podmínkách tak, jak je uvedeno v žalobě samotné včetně poskytnutí částky 15 000 Kč na účet žalovaného. Žalovaný poukázal v souvislosti s úvěrovou smlouvou celkem 2 Kč na účet žalobkyně, a to přes upomínání ze strany žalobkyně a předžalobní výzvu jejího právního zástupce. Co se týká prověřování úvěruschopnosti žalovaného, bylo pouze předloženo potvrzení o provedení ověření bonity klienta zpracované žalobkyní, dle kterého je žalovaný zaměstnán s příjmem 25 000 Kč, s příjmem ostatních členů domácnosti 30 000 Kč a se splátkami jiným společnostem ve výši 2 000 Kč. Není veden v systému [příjmení]. Žádné podklady ani informace k majetkovým a osobním poměrům, které by měly být poskytnuty žalovaným tvrzeny ani předloženy žalobkyní nebyly. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne [datum], soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnit rozhodné skutečnost a označit k jejich prokázání důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. 5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem. 6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému 15 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V daném případě žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalovaného, spoléhala se jen na jím sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. 13. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistiny, která činila 14 998 Kč (15 000 Kč – 2 Kč, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vzhledem k tomu, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny. Jinými slovy, soud uložil žalovanému povinnost vrátit pouze nesplacenou jistinu, a to bez příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dostupné na www.nsoud.cz). Lhůtu k plnění soud určil třicetid