11 C 91/2023-50 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 28. 7. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 23 950 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a smluveného úroku 22,62 % p. a. z částky 15 000 Kč ode dne 24. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 103,75 Kč a kapitalizovaného smluveného úroku ve výši 5 598,45 Kč, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba] dne [datum]. Podle uvedené smlouvy věřitel poskytl žalovanému úvěr 15 000 Kč. Žalovaný se kromě jistiny zavázal uhradit úrok ve výši 3 000 Kč, poplatek za administrativní činnost 3 000 Kč a poplatek za hotovostní splácení 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s příslušenstvím v pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč s rozložením na 60 splátek počínaje 19. 6. 2020 a konče 6. 8. 2021. Uhradil však pouze 3 050 Kč, které byly započteny na sjednaný úrok do výše 2 350 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso 700 Kč. 2. Žalobkyně požadovala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatků ve výši 8 950 Kč, a shora uvedený kapitalizovaný smluvený úrok, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a tyto též plynoucí z dlužné jistiny od 24. 3. 2023 do zaplacení. 3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř, soud projednal věc při jednání dne 26. 9. 2023 v nepřítomnosti žalobkyně, která se k jednání omluvila. Žalovaný se vyjádřil tak, že smlouvu skutečně podepsal a částku 15 000 Kč dle ní přijal a potvrdil i výši splacené částky. Z jeho vyjádření soud zjistil, že žalovaný je poživatel plného [anonymizováno] důchodu pro řadu [anonymizována dvě slova], mimo jiné pro [anonymizováno] retardaci. Žalovaný má velké problémy s vyjadřováním a formulování vět. Účelem poskytnutí úvěru byla možnost zaplacení jistoty 15 000 Kč na samostatné bydlení, které chtěl zkusit, neboť do té doby bydlel společně se svými rodiči. Náklady na bydlení měly činit měsíčně cca 15 000 Kč. Protože jeho [anonymizováno] důchod činil 12 236 Kč a pobíral ještě příspěvek na péči 880 Kč a výživné od svého otce 1 250 Kč, chtěl budoucí výdaje na bydlení, úvěr a ostatní životní náklady hradit ještě z pracovního příjmu, který se mu však nepodařilo zajistit, neboť do žádné práce nebyl přijat. O účelu žádosti o úvěr i úvahy o zdrojích pro úhradu závazků zástupce poskytovatele úvěru informoval při uzavírání smlouvy. Má problémy nejen s vyjadřováním, ale i se čtením textu. Smlouvu se snažil přečíst, ale nerozuměl ji. Celá transakce uzavírání smlouvy dle něj trvala cca 10 minut. Přijatých 15 000 Kč použil na složení kauce a nějakou dobu samostatně skutečně bydlel, ale protože nesehnal práci, musel bydlení opustit a vrátit se k rodičům, splátky nestíhal splácet, občas na ně zapomněl. Pro inkaso splátek obchodní zástupce přisel párkrát zpočátku a pak mu sdělil, aby peníze posílal na účet a dále nechodil. Požádal o umožnění splácení dluhu ve splátkách po 1 000 Kč s ohledem na omezenou příjmovou stránku pouze invalidním důchodem. 4. Soud doplnil dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými (karta zákazníka, potvrzení o úhradě, podací lístek, potvrzení o příchozí platbě, seznam pohledávek, smlouvy o postoupení pohledávek, smlouva o spotřebitelském úvěru, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva) a má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření tvrzené smlouvy a poskytnutí částky 15 000 Kč jako jistiny úvěru s tím, že vrácena byla pouze do částky 3 050 Kč. V Kartě zákazníka kromě shora uvedených příjmu jsou uvedeny výdaje na bydlení 3 000 Kč (tuto částku potvrdil žalovaný jako jeho příspěvek na náklady bydlení u jeho rodičů) a osobní výdaje 4 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že částku 4 000 Kč vynakládal na léky a osobní hygienu a další 2 000 Kč na jídlo. 5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalovanému 15 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srovnej rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s tím, co jí sdělil žalovaný ohledně jeho poměrů a ohledně účelu přijetí úvěru, nevyhodnotila odborně schopnost budoucí závazek splácet, když žalovaného příjmy nemohly být dostatečné k úhradě nákladů na samostatné bydlení, splácení úvěru a dalších běžných výdajů bez toho, aniž by měl další příjem ze zaměstnání. Tyto veličiny na straně příjmů i výdajů však byly v době uzavírání smlouvy velkou neznámou a bez jejich konkretizace a doložení neměla vůbec být smlouva uzavírána. 13. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru musí být taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy náležitě zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nespoléhá se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří a vše profesionálně vyhodnotí. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. To v projednávaném případě bylo evidentně porušeno. S ohledem na učiněný závěr o neplatnosti smlouvy soud nezjišťoval, zda [anonymizována dvě slova] žalovanému bránila náležitě posoudit z jeho strany uzavření smlouvy a porozumět jejímu obsahu a důsledkům. 14. S ohledem na učiněné závěry by bylo na místě žalobkyni poučit dle us