13 C 140/2023-27 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 31. 8. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 21 746,72 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně přenechala žalované 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit nad rámec jistiny částku 8 592 Kč, představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a poplatek za platby v hotovosti. Celkem se tak zavázala uhradit 18 592 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Vrátila však jen 3 345,28 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy postoupena žalobkyni. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 21 746,72 Kč, a to spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 306,10 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 151,78 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 990,18 Kč ode dne 2. 4. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 8 325,53 Kč ode dne 2. 4. 2023 do zaplacení. Žalovaná dluh ani přes výzvu neuhradila. 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. 3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalované přenechala v hotovosti 10 000 Kč (zjištěno ze smlouvy [číslo]). Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit včetně úroku 963 Kč s úrokovou sazbou 15 % ročně, poplatku za poskytnutí úvěru 4 900 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru 929 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 1 800 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč (zjištěno z úvěrové smlouvy). Celková částka splatná žalovanou tak činila 18 592 Kč (zjištěno z úvěrové smlouvy). Dle žádosti o úvěr vyplněné dne [datum] činil měsíční příjem žalované 17 696 Kč a měsíční výdaje 6 527 Kč (zjištěno z žádosti o úvěr). Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Dle přehledu splácení uhradila do zahájení soudního řízení 3 345,28 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Dle dopisu ze dne 11. 5. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávek a zároveň jí vyzvala k zaplacení dlužné částky. Dle přežalobní výzvy ze dne 31. 7. 2023 vyzvala žalobkyně žalovanou k vrácení dlužné částky, a to do 15. 8. 2023. Dle podacího archu odeslala tento dopis dne 1. 8. 2023. 5. Žalobkyně jen obecně tvrdila, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Údaje o příjmech a výdajích žalované vyplněné v žádosti o úvěr však nebyly doloženy příslušnými listinami (např. výplatní páskou, nájemní smlouvou, apod.). Z žádosti vyplývá, že žalovaná v době poskytnutí peněžních prostředků měla příjem 17 696 Kč měsíčně, na bydlení hradila částku 1 000 Kč měsíčně a ostatní výdaje měla ve výši 5 527 Kč měsíčně. Bydlela u rodičů a měla dvě vyživovací povinnosti. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem. 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky 8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalované 10 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, cožmá za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované, spoléhala se jen na jí sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. 14. Z úřední činnosti soud zjistil, že u žalované bylo již v době uzavření smlouvy u zdejšího soudu vedeno řízení pod sp. zn. 8 C 86/2020, přičemž se taktéž jednalo o žalobu na zaplacení z titulu [anonymizováno] úvěru. Žalovaná měla v době uzavření smlouvy dvě vyživovací povinnosti, což právní předchůdkyně žalobkyně nikterak nezohlednila. Výdaje žalované jsou nereálné a nepřezkoumatelné. Z uvedeného je patrné, že v době uzavření smlouvy nebyla schopna dostát svým závazkům, přičemž jí evidentně chyběly finanční prostředky, když ve velmi krátkém časovém období uzavřela vícero úvěrových smluv u různých úvěrových společností. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně řádně nezkoumala, jakým způsobem žalovaná splácí předchozí závazky ani jaké má finanční prostředky na bankovním účtu. 15. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vrátila však jen 3 345,28 Kč. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 654,72 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z čás