13 C 194/2022-55 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 11 706,66 Kč s příslušenstvím z titulu Smluv o spotřebitelském úvěru, které žalovaný uzavřel dne [datum] a dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Na základě Smlouvy ze dne [datum] byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč. Žalovaný se kromě jistiny zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 1 600 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Vrátil však jen 4 240 Kč. Na základě Smlouvy ze dne [datum] byla žalovanému poskytnuta částka 6 000 Kč. Žalovaný se kromě jistiny zavázal uhradit smluvní úrok ve výši smluvní úrok ve výši 1 200 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatek za bezhotovostní inkaso ve výši 2 400 Kč. Uhradil však jen 5 880 Kč. Zbytek dluhu žalovaný ani přes výzvy žalobkyně neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas. 3. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutkový stav. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se ho zavázal uhradit společně se smluvním úrokem ve výši 1 600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, celkem tedy částku 14 400 Kč. Tuto částku měl hradit po 60 týdenních splátkách po 240 Kč počínaje dnem [datum]. Dle sdělení žalobkyně uhradil však jen 4 240 Kč. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaný se ho zavázal uhradit společně se smluvním úrokem ve výši 1 600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, celkem tedy částku 12 400 Kč. Dle sdělení žalobkyně uhradil však jen 5 880 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem, a společností [právnická osoba], jako postupníkem, došlo k postoupení pohledávek mimo jiné i za žalovaným. Žalovanému bylo zasláno (vyplývá z podacích lístků ze dne [datum]) oznámení o postoupení předmětných pohledávek ze dne [datum] a stejně tak mu byla zaslána i předžalobní výzva ze dne [datum], přičemž měl dlužnou částku zaplatit do [datum]. 4. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před uzavřením úvěrových smluv řádně úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným a zaznamenaných v zákaznické kartě žalovaného. Soud poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o tom, že pokud žalobkyně řádně neprokáže, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a na základě jakých konkrétních informací a dokumentů posoudila nejenom příjmy, ale i výdaje žalovaného, mohou být předmětné spotřebitelské smlouvy posouzeny jako neplatné. Dle karty zákazníka ze dne [datum] měl žalovaný v době uzavření 1. Smlouvy příjem ze zaměstnání ve výši 7 612 Kč měsíčně a výdaje ve výši 6 500 Kč, včetně výdajů na bydlení ve výši 2 000 Kč měsíčně. Dle karty zákazníka ze dne [datum] měl žalovaný v době uzavření 2. Smlouvy čistý měsíční příjem ve výši 10 000 Kč a měsíční výdaje ve výši 7 825 Kč. Tvrzení nejsou doložena žádnými listinami. 5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalovanému částku 8 000 Kč a částku 6 000 Kč Smlouvy o spotřebitelském úvěru však nebyly uzavřeny platně. Právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (tedy jeho schopnost poskytnutý úvěr řádně splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srovnej rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C - [číslo]). V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2020 č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalovaného, dochází k absolutní neplatnosti uzavřených smluv, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III US [číslo] týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověřuje. Uvedené výdaje jsou nereálné (např. 2 000 Kč měsíčně na bydlení). Zaměstnání sice v době uzavírání obou smluv žalovaný měl, ale jeho příjem byl velmi nízký. Úřední činností soudu bylo navíc zjištěno, že žalovaný měl již v době, kdy mu byly poskytovány předmětné finance, problémy se splácením svých závazků. V roce 2014 na něj navíc byla nařízená exekuce, což právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezohlednila. Soud dále poukazuje i na nepřiměřená ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím předmětných úvěrů, neboť v případě předmětných spotřebitelských smluv došlo k navýšení samotné jistiny v prvním případě o 80 % a v druhém případě o více jak 100 %. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala, že docházelo k hotovostnímu inkasu splátek, je třeba pohlížet na veškerá vedlejší ujednání tak, že plnily funkci úroků, které byly sjednány v rozporu se zákonem, přičemž soud odkazuje na rozhodnutí například Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož již úroky, které přesahují 60 %, byly sjednány v rozporu s dobrými mravy. 10. Protože obě předmětné smlouvy jsou absolutně neplatné, není dán právní důvod, pro který právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný se tedy na její úkor bezdůvodně obohatil celkem o částky 8 000 Kč a částku 6 000 Kč. Žalovaný zaplatil částky 4 240 Kč a 5 880 Kč. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni, které byla pohledávka platně postoupena, částku ve výši 3 760 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 10 % ročně (výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z částky 3 760 Kč od [datum] do zaplacení, a částku ve výši 120 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 120 Kč od [datum] do zaplacení, a to v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k zaplacení do dne [datum]. Protože žalovaný svou povinnost nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. V ostatních nárocích soud žalobu v této části zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku, aniž by se zabýval otázkou platnosti jednotlivých smluvních podmínek, o něž žalobkyně opírala nároky na poplatky a smluvené úroky. 11. Podle § 142 odst.