16 C 54/2022-48 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce se u zdejšího soudu domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 358 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacení příspěvků do fondu oprav a služeb spojených se správou domu a pozemku. Žalovaný je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] v obci [část obce], zapsána na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce], s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo] (dále jen„ bytová jednotka“). Žalovaný neplní své povinnosti spojené s vlastnictvím bytové jednotky a neplatí řádně a včas platby do fondu oprav a služeb. Žalovanému vznikl vůči žalobci dluh za období od května 2021 do ledna 2022 celkem ve výši 15 358 Kč, a to na platbách do fondu oprav ve výši 5 661 Kč a ve výši 9 697 Kč do fondu služeb. Žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se nevyjádřil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl soud bez nařízení jednání. 3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že žalovaný je výlučným vlastníkem bytové jednotky. Z upomínek ze dne 7. 9. 2021, z 16. 2. 2022 a z přehledu vyúčtování vyplývá, že žalovanému vznikl za období od května 2021 do ledna 2022 dluh na platbách do fondu oprav a do fondu služeb celkem ve výši 15 358 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s platbami. Žalovanému byly zaslány, jak vyplývá z vrácených dodejek, předžalobní výzvy ze dne 22. 2. 2022 a ze dne 20. 9. 2021, kterými byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. 4. Ve věci byl dán cizí prvek v podobě cizí státní příslušnosti žalovaného, který je státním příslušníkem Slovenské republiky, proto se soud zabýval otázkou, zda je dána jeho pravomoc k rozhodnutí ve věci. Vyšel z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, konkrétně ze čl. 24 odstavec 1 tohoto nařízení, dle kterého je jediným kritériem pro posouzení příslušnosti státu místo, kde se nemovitost nachází. Vzhledem k uvedenému soud dovodil výlučnou příslušnost České republiky. 5. Soud věc posoudil podle občanského zákoníku a dále dle zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. 6. Dle § 1180 odst. 1 věta první občanského zákoníku nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. 7. Podle § 1181 odst. 1 občanského zákoníku vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. 8. Dle 7 odst. 1 a 3 zákona č. 67/2013 Sb., není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. 9. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud v souladu s citovanými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný je výlučným vlastníkem bytové jednotky a jako takový má povinnost přispívat na správu domu a pozemku a platit zálohy na služby, avšak tuto povinnost neplnil v období od května 2021 do ledna 2022 a vznikl mu vůči žalobci dluh. 10. Stran tvrzení žalobce o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní a bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobci zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobcem tvrzená výše pohledávky. Žalovaný však zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nikterak nevyjádřil. Soud tak považoval tvrzení žalobce za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit částku ve výši 15 358 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 358 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, když žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení, dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 452 Kč. Při rozhodování o nákladech zastoupení advokátem postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ AT“), neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává týž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech (10 C 147/2021, 10 C 95/2021, 9 C 182/2020). Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání návrhu), tří režijních paušálů po 100 Kč, 21 % DPH ve výši 252 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.