17 C 168/2022-20 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce se svou žalobou ze dne [datum] domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému s tím, že jeho syn se v roce 2022 vyučil na SOŠ a SOU [obec] a je tak přesvědčen, že nyní je schopen samostatné obživy. Navrhl zrušení vyživovací povinnosti od řádného ukončení SOŠ a SOU [obec]. Žalovaný se k věci nevyjádřil, nicméně zaslal soudu kopii rozhodnutí o vyhovění žádosti žalovaného o zanechání studia s tím, že studium je ukončeno dnem [datum]. 2. Soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval účastníky ke zjištění stanovisek k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a o. s. ř. Účastníci řízení svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Provedeným dokazováním předloženými listinami soud zjistil následující skutkový stav věci. Z rozhodnutí Střední odborné školy a Středně odborného učiliště [obec] ze dne [datum] vyplynulo, že výše uvedená škola vyhověla žádosti žalovaného o zanechání studia a studium bylo ukončeno dnem [datum] z osobních důvodů – nástup do zaměstnání. Z rozsudku Okresního soudu v Příbram č. j. 6 Nc 313/2005-16 ze dne 4. 4. 2005 bylo zjištěno, že žalovaný, tehdy nezletilý, byl svěřen do péče matky, otci, žalobci, bylo stanoveno výživné na žalovaného ve výši 1 500 Kč měsíčně počínaje [datum]. Z poštovní poukázky vyplynulo, že žalobce zaslal částku 2 500 Kč k rukám matky žalovaného paní [jméno] [příjmení] dne [datum]. 4. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1.1.2014 (dále též jen„ o.z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost (§ 915 až 918 vymezuje kritéria pro určení výživného). 5. Podle § 911o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 6. Dle teorie (srovnej Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 1. vydání, 2014, s. 462 – 468, zdroj: http: [webová adresa]) i zde však platí, že jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek (popřípadě i splátek a muselo být vyřešeno, zda dlužné výživné bude odpůrce povinen zaplatit najednou anebo ve splátkách), lze rozsudek odsuzující na plnění na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek (viz § 163 věta první OSŘ). Změna rozsudku je přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. 7. V dané věci dospěl soud k závěru, že jsou splněny všechny zákonné předpoklady pro zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný nabyl dne [datum] zletilosti a již nepokračuje ve studiu, které bylo ukončeno dnem [datum] a to z důvodu nástupu do zaměstnání. Soud má tak za prokázané, že došlo k podstatné změně poměrů u žalovaného a tou je ukončení studia a nástup do zaměstnání. Z této skutečnosti vyplývá, že žalovaný je již schopen se sám živit a jsou tedy dány důvody pro zánik vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení nedoplnili žádné další okolnosti týkající se jejich osobních a majetkových poměrů soud rozhodl pouze na základě doložených listinných důkazů a vyživovací povinnost žalobce k žalovanému s účinností ode dne ukončení studia zrušil. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že náklady řízení nebyly přiznány žádnému z účastníků, neboť procesně úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly. 9. Soud nerozhodoval o vyměření soudního poplatku, neboť řízení ve věcech vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí jsou dle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v účinném znění, kdy dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) citovaného zákona od soudního poplatku osvobozeny.