20 C 42/2023-29 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 31. 8. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 13 351,77 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 327,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 241,82 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 4 356,3 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení ve výši 8,25 % a úroku ve výši 15 % ročně z částky 4 229,66 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] dne 6. 9. 2019. Podle uvedené smlouvy věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se kromě jistiny zavázal uhradit úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, poplatek za administrativní činnost 1 394 Kč a poplatek za hotovostní splácení 2 700 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s příslušenstvím v pravidelných týdenních splátkách po 1 992 Kč s rozložením na 14 splátek konče 6. 11. 2020. Uhradil však pouze 20 500 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud projednal věc při jednání dne 10. 11. 2023 v nepřítomnosti žalovaného, který ač byl řádně předvolán, k jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými, na základě kterých uzavřel, že bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ([anonymizována dvě slova] [právnická osoba]) a žalovaným došlo k uzavření tvrzené smlouvy a poskytnutí částky 15 000 Kč jako jistiny úvěru s tím, že vrácena byla pouze do částky 20 500 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 9. 2019 a z transakční historie žalovaného za období od 7. 9. 2019 do 13. 9. 2022). Z žádosti o úvěr ze dne 6. 9. 2019 bylo zjištěno, že použitelný měsíční příjem žalovaného činil 6 510 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, přičemž o postoupení pohledávky byl informovaný rovněž informován dopisem ze dne 11. května 2023 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 včetně přílohy a z oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaný byl k zaplacení svého dluhu žalobkyní upomínán (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 31. 7. 2023 včetně podacího lístku ze dne 1. 8. 2023), avšak ten na svém dluhu ničeho dalšího neuhradil. 4. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 5. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k následujícímu závěru. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalovanému částku ve výši 15 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srovnej rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Bez prověření úvěruschopnosti žalovaného neměla být smlouva vůbec uzavírána. 12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru musí být taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy náležitě zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nespoléhá se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří a vše profesionálně vyhodnotí. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. To v projednávaném případě bylo evidentně porušeno. 13. S ohledem na učiněné závěry byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. včetně poučení o následcích nesplnění takové výzvy. K tomuto poučení žalobkyně doložila pouze žádost o úvěr ze dne 6. 9. 2019, dokumenty na které je v žádosti odkazováno (výplatní pásky, pracovní smlouva) žalobkyní předloženy nebyly. 14. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou dosud nevrácenou jistinu, která činila 15 000 Kč (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Pohledávka byla platně postoupena žalobkyni. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny. Jinými slovy, soud by uložil žalovanému povinnost vrátit pouze nesplacenou jistinu, a to bez příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dostupné na www.nsoud.cz). Vzhledem k tomu, že žalovaný na svém dluhu uhradil částku ve výši 20 500 Kč, přičemž na jistině měl uhradit 15 000 Kč, má soud za to, že žaloba nebyla podána důvodně, a proto žalobu zamítl. 15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci úspěšný, ale vzhledem k tomu, že byl nečinný, tak mu žádné náklady nevznikly.