21 C 100/2023-59 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 2. 3. 2023 domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 70 036 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 27 000 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 784,17 Kč. 2. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba], IČO [číslo] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě jí poskytla peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaná zavázala ve smlouvě o úvěru zaplatit poplatek vyčíslený na 27 736 Kč, zápůjční úroková sazba ve výši 56 % p. a. byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal celkovou částku postupiteli zaplatit v 24 měsíčních splátkách, přičemž výše každé měsíční splátky od první do předposlední činila 2 281 Kč, když první měsíční splátku byla žalovaná povinna zaplatit v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy, a každou další měsíční splátku až po předposlední vždy posledního dne dalšího následujícího měsíčního období. Poslední měsíční splátka pak činila 2 273 Kč RPSN činilo 116,37 %. 3. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy o úvěru řádně a včas, když nehradila předepsané splátky. V důsledku prodlení žalované vznikla: a. smluvní pokuta v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je žalovaný v prodlení. Tato pokuta byla kapitalizována na částku ke dni 1. 2. 2022, přičemž žalobce požaduje toliko částku ve výši 13 500 Kč, b. kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, kdy žalobkyně požaduje 1 784,17 Kč, který vznikl z důvodu prodlení žalovaného s hrazením jednotlivých splátek, c. sankční poplatky ve výši 1 800 Kč. 4. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky na žalobkyni. 5. Žalobce dodává, že před uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím úvěru žalované, byla její schopnost splácet poskytnutý úvěr ze strany právní předchůdkyni žalobkyně posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, a to a to vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, kontrolou příjmů žalovaného, kontrolou výdajů žalovaného a kontrolou výdajů žalované na splátky úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala údaje o žalované ve své interní databázi, v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, Evidenci neplatných dokladů Ministerstva vnitra, Evidenci adres obecních/městských úřadů, Bankovním registru klientských informací a Nebankovním registru klientských informací. 6. Právní předchůdkyně žalobkyně skóringovým modelem provedla zhodnocení úvěruschopnosti žalované, a to z hlediska demografických a behaviorálních dat. Pro posouzení příjmu žalované provedla také vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalované. Posuzovala nejen výdaje sdělené a doložené žalovanou, ale konfrontovala je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat. Výdaje přitom posuzovala i z toho hlediska, zda se jednalo o závazky vůči jiným subjektům nebo zda se jednalo o výdaje spořícího charakteru. 7. Žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně před podpisem smlouvy o úvěru pracovní smlouvu, z níž je patrné, že byla v dané době zaměstnána u společnosti [anonymizována dvě slova] Z předložené pracovní smlouvy vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána na pozici poštovní doručovatel. Žalovaná byla u dané společnosti zaměstnána od května roku 2019 na dobu neurčitou. Žalovaná uvedla jako pravidelný čistý měsíční příjem částku 21 506 Kč, přičemž deklarovaný příjem byl ověřen pověřeným vázaným zástupcem právního předchůdce žalobce z doložených výplatních pásek za měsíc srpen a září roku 2019. 8. Žalovaná na předmětný dluh neuhradila ničeho. 9. Žalovaná uvedla, že si 27 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně půjčila, nicméně výši nároku neuznává, neboť před uzavřením smlouvy o úvěru věřitel s odbornou péčí neposoudil její schopnost splácet úvěr, smlouva o úvěru je tudíž neplatná. Podle ní je nedostatečné pouhé konstatován, pouhé konstatování, že úvěruschopnost byla řádně prověřena, a to prostřednictvím odborných pracovníků. Nabízí se zde otázka, jakým způsobem byly vyhodnoceny a zejména prověřeny příjmové a výdajové stránky. Žalovaná dokládala příjmy a potvrzovala svou totožnost, a to formou zaslání dokumentů na e-mail. Listinné důkazy o řádném a dostatečném posouzení úvěruschopnosti však nevlastní. Dalším důvodem neplatnosti úvěrové smlouvy je podle ní příliš vysoké RPSN, a to vysoce přesahující čtyřnásobek průměrné RPSN stanovené pro toto období ČNB. 10. Žalovaná dále cituje § 87 odst. 1 větu druhou zákona o spotřebitelském úvěru a navrhuje, aby soud uložil jí povinnosti vrátit žalobkyni jistinu ve splátkách 1 000 Kč měsíčně. 11. Z provedeného dokazování se podává: i. Dne 10. 11. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které jí téhož dne poskytla finanční prostředky ve výši 27 000 Kč (nesporné tvrzení účastníků. ii. Žalovaná v dokumentu nazvaném zákaznická karta uvedla, že žije v rodinném domě, je rozvedená, má dvě vyživované osoby, její čistý příjem činí 21 506 Kč a další příjem její domácnosti činí 24 220 Kč, její měsíční náklady činí 6 400 Kč, její interní splátky činí 3 100 Kč měsíčně. Žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky za měsíce srpen a září 2019. Tento dokument podepsala dne 10. 11. 2019 (viz Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr). iii. Žalovaná po poskytnutí úvěru nic neuhradila (nesporné tvrzení žalobkyně). iv. Dne 28. 1. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila pohledávky vůči žalované žalobkyni. (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně Přílohy [číslo]). v. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o tom, že postoupila svou pohledávku na žalobkyni. Zároveň ji výzvou ze dne 10. 2. 2022 vyzvala k uhrazení 71 820,17 Kč, a to okamžitě nejpozději do 17. 3. 2022. Zásilka byla žalované odeslána dne 10. 2. 2022 (viz Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022, Výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022, poštovní podací arch ze dne 10. 2. 2022). vi. Výzvou ze dne 28. 4. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou, aby uhradila žalobkyni dluh ve výši 92 217,56 Kč (viz výzva k úhradě dluhu – předžalobní upomínka ze dne 28. 4. 2023 a poštovní podací arch ze dne 28. 4. 2023). vii. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním. 12. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 15. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 18. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby