21 C 45/2023-57 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Příbrami dne 14. 11. 2022 domáhá vydání rozhodnutí, kterým soud uloží žalovanému zaplatit jí 11 552,47 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 383,31 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení. 2. Žalobkyně uvádí, že dne 14. 12. 1995 uzavřela s žalovaným smlouvu o sporožirovém účtu, na základě které zřídila žalovanému sporožirový účet č. [bankovní účet]. Dne 8. 10. 1999 uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu (dále jen„ smlouva o úvěru“), na základě které poskytla žalovanému úvěr (kontokorent) ve výši 10 000 Kč. 3. V prosinci 2021 z účtu odešla platba na úhradu exekuce a žalovaný nevyrovnal nepovolené přečerpání na úvěru a žalobkyně dne 1. 3. 2022 prohlásila úvěr za splatný. Dne 18. 10. 2022 žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení, kterou žalovaný nepřevzal a dluh nezaplatil. Ke dni 1. 3. 2022 činil zůstatek pohledávky s příslušenstvím 11 552,47 Kč. Ta se skládala z: i. jistiny 11.383,31 Kč ii. úroku ve výši 147,70 Kč (18,90 % p. a. z 10 000 Kč od 1. 2. 2022 do 28. 2. 2022) iii. úroku z prodlení ve výši 22,16 Kč (8,75 % p. a. z částky po splatnosti do 28. 2. 2022). 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. V projednávané věci soud vydal elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto jej soud usnesením zrušil. Zároveň soud účastníky tímto usnesením vyzval, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, má se za toho s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř. 6. Při rozhodování soud vycházel z tvrzení účastníků a z důkazů, které účastníci označili a soudu předložili, přičemž zjistil následující skutkový stav věci: i. Dne 14. 12. 1999 žalovaný s žalobkyní uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytovat spotřebitelský kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný jako„ majitel účtu“ byl oprávněn čerpat kontokorent průběžně a zavázal se nepřekročit jeho sjednanou výši (smlouva o úvěru). ii. Podle článku 2 smlouvy o úvěru byl žalovaný povinen platit žalobkyni roční úrok z kontokorentu, jehož výše byla vždy stanovena v platném sdělení žalobkyně (část oznámení). Úrokovou sazbu a ceny za služby mohla žalobkyně v návaznosti na ekonomické a obchodní podmínky měnit i během kalendářního roku. Ode dne účinnosti takové změny byl majitel účtu povinen zaplatit spořitelně úrok a ceny za služby v nově stanovené výši. iii. V oznámení o úrokových sazbách platného od 1. 1 2022 je uvedena úroková sazba ve výši 18,9 % ročně. iv. Podle výpisů z běžného účtu č. [bankovní účet] činil k 31. 1. 2022 debet tohoto účtu 11 383,31 Kč. v. Žalobkyně zaslala dne 8. 3. 2022 žalovanému předžalobní výzvu ze dne 3. 3. 2022, jíž ho vyzvala k zaplacení dlužné částky. 7. Podle § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku účinného do 29. 2. 2000 (dále jen„ obch. zák.“) se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497). 8. Podle § 365 obch. zák. je dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 369 odst. 1 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 10. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 502 odst. 1 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné 12. Podle § 503 obch. zák. závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků je delší než rok, jsou úroky splatné koncem každého kalendářního roku. V době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatny i úroky, které se jej týkají (odstavec 1). Mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatny i úroky z této splátky (odstavec 2). Dlužník je oprávněn vrátit poskytnuté peněžní prostředky před dobou stanovenou ve smlouvě. Úroky je povinen zaplatit jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků (odstavec 3). 13. Aplikuje citovaná ustanovení na zjištěný (výše uvedený) skutkový stav dospěl soud k závěru, že žalobkyně žalovanému za podmínek účastníky uzavřené smlouvy o úvěru poskytla finanční prostředky. Žalovaný podmínky smlouvy porušoval, a žalobkyně využila svého práva vyplývajícího ze smlouvy úvěru a prohlásila úvěr za splatný. Dluh žalovaného k dnešnímu dni činí 11 383,31 Kč. V souladu se smluvními podmínkami vznikla žalovanému též povinnost zaplatit žalobkyni sjednaný úrok. 14. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. l o. s. ř. jako třídenní. 15. S ohledem na skutečnost, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do splatnosti, dostal se s placením dluhu do prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 369 odst. 1 obch. zák. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 2 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení 1 000 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b odst. 1 a 5 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z dvou paušálních náhrad hotových výdajů 100 Kč, tj. 200 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní.