5 C 159/2023-27 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalované návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, ve kterém se domáhal rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalované mu zaplatit částku 11 454,33 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 22 840,92 Kč a od 19. 12. 2020 úrok ve výši 7,25 %, 7,50 %, 10,75 %, 14 %. Dále se domáhal náhrady nákladů řízení za právní zastoupení advokátem ve výši 2 252 Kč. V návrhu tvrdil, že je ve věci aktivně legitimován dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020, tvrdil, že do dne postoupení pohledávky uhradila žalovaná částku 5 900 Kč. Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [IČO] uzavřel se žalovanou smlouvu o půjčce číslo: [číslo], na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Za poskytnutí půjčky se zavázala žalovaná zaplatit poplatek ve výši 9 960 Kč. Poplatek a úvěr měla splácet v 52 týdenních splátkách po 480 Kč, to znamená 2000 Kč měsíčně formou hotovostního inkasa. 2. Okresní soud v Příbrami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl z důvodu nepřiměřeně vysokého souhrnného poplatku ve výši 9 960 Kč, tedy ve výši cca 70 % z poskytnutého úvěru. 3. Při projednání věci dne 9. 11. 2023 žalovaná uvedla, že splátky byly realizovány v hotovosti osobou. Nevzpomněla si, kolik této osobě uhradila na dluh, nevedla si záznamy, neví, kolik celkem zaplatila pro časový odstup, nevzpomíná si na žádné podrobnosti. Vše co se týkalo tohoto úvěru, vyhodila. Tvrdila, že si úvěr vzala na dlužný nájem. V době, kdy uzavírala smlouvu o úvěru, bydlela u své matky, toto také uvedla v žádosti o úvěr, nevzpomněla si, zda pracovala. Výzvu k zaplacení neobdržela. V současné době je závislá na dávkách SSP, pobírá přídavky na syna ve věku 16 a 13 let ve výši 2000 Kč na oba, výživné 1 200 Kč pro každého, příspěvek na bydlení ve výši 10 500 Kč měsíčně, dávku v hmotné nouzi ve výši cca 10 tis. Kč, nemá žádné vzdělání. 4. Z listinných důkazů, které předložil žalobce bylo zjištěno, že žalovaná vyplnila zákaznickou kartu dne 20. 4. 2005, uvedla adresu své matky [ulice a číslo], [obec], uvedla příjem ve výši 13 600 Kč, výdaje za nájem 1 500 Kč, telefon 200 Kč, výdaje na domácnost 2 000 Kč Smlouva o úvěru s ní byla uzavřena dne 26. 4. 2005, tedy ve stejný den, jako podala žádost, což vylučuje ověření údajů, uvedených žalovanou. Úvěr byl poskytnut ve výši 15 000 Kč za poplatek 9 960 Kč, žalovaná byla povinna hradit 24 960 Kč. Výzva k plnění jí byla zaslána na adresu [adresa] (sídlo MěÚ [obec]), kde si žalovaná dle svého vyjádření poštu nevyzvedává. Výzva zněla na částku 43 181,65 Kč, bez potřebného vysvětlení. 5. Smlouva mezi účastníky byla uzavřena dne 20. 4. 2005, podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. se práva a povinnosti účastníků smlouvy řídí předpisy platnými v době uzavření smlouvy, tedy občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. a zákonem č. 321/2001 Sb. Podle § 3030 o. z., se na práva a povinnosti, které se posuzují podle dosavadních předpisů, použijí ustanovení části první, hlavy první zákona č. 89/2012 Sb. 6. Soud shledal smlouvu, uzavřenou mezi právním předchůdcem a žalovanou za absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 37 zákona č. 40/1964 Sb., neboť splnění závazku ve splátkách, které jsou ve smlouvě uvedeny, bylo v dané době nemožné, ze strany žalované zcela nepochybně nebylo myšleno vážně, splátky pak nebyly zcela srozumitelné, obvyklé jsou splátky měsíční. Soud odkazuje na část první, hlavu první zákona č. 89/2012 Sb., § 6 s tím, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Za nepoctivé jednání právního předchůdce, soud shledal i hotovostní inkaso, které nebylo žalované řádně dokládáno, v tomto směru neunesl ani sám žalobce důkazní povinnost, neprokázal, jaká výše, v jakých splátkách byla zaplacena. Nicméně žalovaná částku, kterou tvrdil žalobce, tedy částku 5 900 Kč nepopírala, nebyla schopna prokázat, jakou částku ve skutečnosti uhradila, soud proto vycházel ze zaplacené částky 5 900 Kč, kdy po odečtení této částky z úvěru ve výši 15 tis. Kč, vzniklo žalované bezdůvodné obohacení ve výši 9 100 Kč, tedy částka, kterou dle tvrzení žalobce, žalobci neuhradila. Do této částky bylo žalobě vyhověno. Při vyhlášení rozsudku došlo ke zjevné početní chybě, byla uvedena částka 5 040 Kč, tato početní chyba byla ve smyslu ustanovení § 164 zákona č. 99/1963 Sb. opravena v písemném vyhotovení rozhodnutí ve výroku I. a II. 7. Žalobce žaloval proti žalované částku 11 454,33 Kč, vyhověno bylo do částky 9 100 Kč. Žaloba byla proto zamítnuta do částky 2 353 Kč včetně příslušenství a úroku z prodlení z částky 9 100 Kč. Úrok z prodlení z přiznané částky 9 100 Kč byl zamítnut proto, že úvěr měl být splacen v 52 týdenních splátkách, tedy do jednoho roku od uzavření smlouvy, tedy v roce 2006. Žaloba je podávána s odstupem 18 let, kdy žalobce uplatňuje kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 22 840 Kč a dále úroky ve výši 7,25 %, 7,50 %, 10,75 % a ve výši 14 %. Příslušenství nebylo žalobci přiznáno s odkazem na § 6/1 zákona č. 89/2012 Sb. 8. Žalobce byl ve věci úspěšný pouze částečně, o nákladech řízení bylo proto rozhodnuto podle § 142/2 zákona č. 99/1963 Sb. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 9. Žalobce ve věci zaplatil soudní poplatek ve výši 800 Kč, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebylo vyhověno, soud proto v souladu s položkou 2 odstavec 3 zákona č. 549/1991 Sb. rozhodl o povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku IV. shora.