5 C 167/2023-35 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhal rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalovaného mu zaplatit částku 12 610,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení, úrokem z úvěru, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, částky 2 350,20 Kč a nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. V návrhu tvrdil, že je ve věci aktivně legitimovaný dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Právní předchůdce [anonymizována čtyři slova] dne [datum] uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla za žalovaného uhrazena kupní cena zboží ve výši 15 188 Kč. Za úvěr měl žalovaný uhradit jedenáctkrát částku 1 673 Kč, tedy celkem 18 403 Kč. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce s odbornou péčí prověřoval schopnost úvěr splácet. Žalovaný na zaplacení úvěru zaplatil celkem 4000 Kč a právní předchůdce z důvodu neplacení prohlásil ke dni [datum] úvěr za splatný. Žalovaná pohledávka se skládá z nesplacené jistiny, smluvního úroku, nesplacených měsíčních poplatků za pojištění, nesplacené smluvní pokuty, nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek. 2. Na základě návrhu žalobce a připojených listinných důkazů, soud rozhodl elektronickým platebním rozkazem dne l7. 8. 2023, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou na adresu [adresa žalovaného], ani na adresu [adresa] adrese [adresa žalovaného], tuto adresu vede v evidenci i OSSZ Příbram. Žalovaný není přihlášen k pojištění u žádného zaměstnavatele, nepobírá důchod. 3. Z důvodu nedoručení elektronického platebního rozkazu byl tento usnesením ze dne [datum] zrušen a účastníci byli vyzváni, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení, vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto, bez nařízení jednání. Účastníci byli poučeni, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci, bez nařízení jednání, souhlasí. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání na den [datum], ke kterému se žalovaný nedostavil bez řádné omluvy, žalobce se na jednání omluvil. Podle § 101/3 o.s.ř. bylo jednáno, bez osobní účasti žalovaného. Z listinných důkazů, které žalobce předložil, bylo zjištěno, že žalovaný požádal o spotřebitelský úvěr dne [datum], mezi údaji pro posouzení žádosti o klasický a revolvingový úvěr uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, bydlí v nájmu. Uvedl, že pracuje u [právnická osoba] [anonymizováno] s čistým měsíčním příjmem 25 000 Kč a náklady na domácnost uvedl ve výši 5 000 Kč. Úvěr mu byl poskytnut na zakoupení zboží s označením drobné černé elektro. Žalobce žádným způsobem neprokázal, jak si uvedené údaje ověřil, dne [datum] akceptoval uzavření smlouvy. 5. Skutkový stav zjištěný z tvrzení žalobce a předložených listinných důkazů soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud shledal smlouvu mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 86/1 o. z. za neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že by poskytovatel poskytl spotřebitelský úvěr po zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, ze kterých by vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud poukazuje na právní názor vyslovený Krajským soudem v Praze v jeho rozhodnutí č. j. 27 Co 168/2020-91 ze dne 27. 8. 2020, podle kterého je na místě se i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. zabývat otázkou, zda povinnost ze strany poskytovatele byla splněna, zda si předchůdce žalobce ověřil příjem a výdaje žalovaného, výši jeho dluhů, výdaje na bydlení, domácnost, a dopravu. Pouhým vyplněním formuláře není tato povinnost splněna a je v rozporu se zákonným požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti. Krajský soud v Praze odkazoval na nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I ÚS 523/07, usnesení Pléna Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. PL ÚS 92/06, důvodovou zprávu k zákonu č. 257/2016. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutné chápat, jako absolutní, k níž dle Krajského soudu v Praze musí soud přihlédnout z úřední povinnosti. Pokud je tedy úvěrová smlouva mezi právním předchůdcem a žalovaným absolutně neplatná, je nutné poskytnutou částku, kterou žalovaný nevrátil, považovat za bezdůvodné obohacení, které je žalovaný ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. vrátit, v daném případě je aktivně legitimován pro vrácení v souladu s § 1879 o. z. žalobce. 6. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl pouze do částky 11 188 Kč (spotřebitelský úvěr 15 188 Kč, zaplaceno do výše 4000 Kč). Žalobce žaloval částku 12 610,60 Kč, po odečtení přiznané částky ve výši 11 088 Kč byla žaloba zamítnuta do výše 1 422,60 Kč a s odkazem na neplatnost smlouvy s veškerým příslušenstvím, totéž u částky 11 188 Kč. 7. Žalobce byl ve věci převážně úspěšný, jeho právní předchůdce však zavinil neplatnost smlouvy, o nákladech řízení bylo proto rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení dle § 142/2 zákona č. 99/1963 Sb.