5 C 202/2022-40 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, ve kterém se domáhal rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalovaného mu zaplatit částku 13 274 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % a dále částku 2 748,90 Kč a náklady řízení ve výši 7 479,20 Kč. V návrhu tvrdil, že se žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum], na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 700 Kč, žalovaný se ve smlouvě zavázal platit za poskytnutí úvěru úrokovou sazbu 0,9 % denně, termín splatnosti byl určen dne [datum]. Žalovaný byl povinen zaplatit žalobci celkem 16 244 Kč. Žalovaný však zaplatil dne [datum] částku 2 970 Kč, dlužná částka činí 13 274 Kč. Účastníci si ve smlouvě sjednali též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, smluvní pokutu žalobce účtuje od [datum], jejich výše činí 2 748 Kč. Na smluvní pokutu žalovaný nezaplatil ničeho. 2. Okresní soud v Příbrami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl z důvodu nepřiměřeně vysokých poplatků, které žalobce požadoval za poskytnutí úvěru. Jednání ve věci bylo nařízeno na den [datum], žalobce svou účast omluvil, proto bylo jednáno pouze za přítomnosti žalovaného. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že má řadu pohledávek, jsou proti němu vedeny exekuce ve výši 65 000 Kč, 14 000 Kč, své dluhy odhaduje na celkovou částku 200 tis. Kč. Do potíží se dostal v době, kdy žil s přítelkyní, která nepracovala, věci zařizovali z půjček. V současné době ani on nepracuje, pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 9 000 Kč. K trvalému pobytu je hlášen na obecním úřadě. 3. Žalobce tvrdil, že smlouvu uzavřel distančním způsobem, toto žalovaný nepopíral, žalovaný však tvrdil, že se žádným způsobem se smlouvou neseznámil. Není informován ani o výzvě, kterou mu žalobce měl zaslat. Nepopíral, že na úhradu úvěru zaplatil částku 2 970 Kč, neprokázal, že by zaplatil více. Žalobce svá tvrzení uvedená v žalobě prokazoval formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] bez data a podpisu, fakturou ke smlouvě, ve které jsou uvedeny splátky ve výši 2 752 Kč, výzvu ze dne [anonymizováno] [rok] na adresu [obec a číslo]. V doplnění žaloby žalobce tvrdil, že posoudil úvěruschopnost žalovaného dotazníkem vyplněným žalovaným, ze kterého je patrný příjem a měsíční náklady. Tvrdil, že provedl lustraci v insolvenčním rejstříku a registru [příjmení]. 4. Skutkový stav zjištěný z tvrzení žalobce a předložených listinných důkazů soud hodnotil z hlediska souladu s právní úpravou, tedy ustanovení § 2395 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dospěl k závěru, že v daném případě nebyla prokázána splněná povinnost žalobce uložená zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytně spolehlivých dostatečných a přiměřených informací. Žalobce neprokázal, jakým způsobem si ověřil příjem žalobce, náklady na domácnost, nebyla předložena žádná listina o hrazení inkasa, nebylo prokázáno, že by žalobce od žalovaného požadoval tvrzení i důkazy ohledně dalších závazků. Povinnost žalobce v tomto směru je dána ustanovením § 86/1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle § 87/1 zákona č. 257/2016 Sb. soud shledal smlouvu uzavřenou mezi účastníky za neplatnou. Soud odkazuje na směrnici č. 93/13 EHS, směrnici č. 2008/48 EHS, rozhodnutí ÚS ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 AS 30/2015-39 a právní názor Krajského soudu v Praze v jeho rozhodnutí 27 Co 81/2019-75 ze dne 31. 5. 2019. 5. Pokud žalovaný obdržel od žalobce částku 7 700 Kč a uhradil žalobci částku 2 970 Kč, rozdíl 4 730 Kč soud shledal za bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. a v této části žalobě vyhověl, rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit tuto částku žalobci včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze stejného důvodu pak zamítl žalobu na zaplacení částky 8 544 Kč s příslušenstvím a částky 2 748l, 90 Kč. 6. Žalobce požadoval náhradu nákladů řízení ve výši 7 479 Kč, protože ve věci měl převážný neúspěch a žalovaný náklady řízení nepožadoval, bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce zaplatil v souvislosti s podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu částku 800 Kč, návrhu nebylo vyhověno, soud proto v souladu s položkou 2/3 Sazebníku zákona č. 549/19991 Sb. rozhodl o povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč České republice na účet Okresního soudu v Příbrami do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. Žalovaný se práva odvolání proti rozsudku vzdal.