7 C 177/2023-24 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 000 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr 5 000 Kč převodem na jeho účet, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru v celkové výši 3 500 Kč nejpozději do 16. 1. 2023 Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, tj. prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Žalovaný se ocitl s úhradou úvěru v prodlení, v důsledku čehož vzniklo žalobkyni dle smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou jednotlivé splátky ve výši 500 Kč, kdy žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše smluvní pokuty tak činí 2 500 Kč. Žalovanou částku představuje dlužná jistina 5 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 500 Kč a smluvní pokuta 2 500 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení. 2. Ve věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Účastníci byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, a proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. 3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o podnikatelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 8. 11. 2022 prostředky komunikace na dálku poskytla žalobkyně žalovanému úvěr 5 000 Kč, a žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr splatit spolu s poplatkem za čerpání úvěru v celkové výši 3 500 Kč po 5 splátkách, nejpozději však do 16. 1. 2023. Dle smlouvy bylo možné mezi stranami sjednat prodloužení splatnosti úvěru. Dle potvrzení o provedené platbě byla částka úvěru 5 000 Kč poskytnuta žalovanému bezhotovostně převodem na jeho účet dne 8. 11. 2022. Dle čl. 8 smlouvy vznikla žalovanému povinnost v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky uhradit žalobkyni jednorázovou sankci 500 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 5 splátek, v důsledku čehož vzniklo žalobkyni právo na zaplacení jednorázové sankce v celkové výši 2 500 Kč. Žalovanou částku představuje dlužná jistina 5 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 500 Kč a jednorázová sankce, tj. smluvní pokuta 2 500 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 11. 3. 2023, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. 4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“). Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Vzhledem k tomu, že se jedná o vzájemný závazek podnikatelů, kdy smlouva byla uzavřena mezi podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti, nebyly v daném případě aplikovány ustanovení o spotřebitelském úvěru, neboť se nejedná o spotřebitelský úvěr. 5. Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 6. Ohledně příslušenství pohledávky (zákonného úroku z prodlení) soud aplikoval § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru v čase a za podmínek shora uvedených a žalovaný podmínky nedodržel, když řádně nehradil splátky a dostal se do prodlení, v důsledku čehož vzniklo žalobkyni mimo jiné právo na úhradu smluvní pokuty. Žalovaný na svůj dluh neuhradil žalobkyni ničeho. Smlouva byla uzavřena mezi podnikateli a nelze ji posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedené, zdejší soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna. 8. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru celkem částku 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 15 % p. a. od 17. 1. 2023 do zaplacení. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3x 300 Kč podle § 14b a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., (představující převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé), dále z 3x režijního paušálu po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., (představujícího převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé) a také z DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř., ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), což je 252 Kč Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.). 10. Soud pak v této souvislosti pouze dodává, že na danou věc při posuzování práva na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšné žalobkyně aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to na základě toho, že obdobné žaloby jsou tou samou žalobkyní ke zdejšímu soudu podávány na ustáleném vzoru opakovaně, a to ve skutkově i právně obdobných věcech.